Top Downloads

  1. Našrot 7135x
  2. Hodnej kluk 5344x
  3. We'll Never Die 4254x
  4. Král je mrtev ať žije král 4169x
  5. Man In The Air 3977x
  6. Policejní stát 3961x
  7. Going To Shamballah 3699x
  8. It´s My Homework 3667x
  9. Snowing In The Desert 3657x
  10. Life Is Elsewhere 3653x
  11. Arabian Magic Train 3653x
  12. War Or Peace & Love 3650x
  13. Strýc na výboře 3649x
  14. Looking Into Your Privacy 3575x
  15. Malá je naděje 3566x
  16. Fuck Army 3548x
  17. Hnijící královna 3521x
  18. 21 Reasons Why White Men Can't Sing Rap 3459x
  19. Nemám už naději 3432x
  20. The Kiss Of The Death Time 3363x
  21. Downtown 3327x
  22. Takový malý vychýlení 3251x
  23. Bastard 3134x
  24. I Killed My Little Pony 3131x
  25. The Braininvestigator 3076x
  26. Highway 2000 3044x
  27. Flashbacks 3030x
  28. Hollywood (The Dreams Above L.A.) 2999x
  29. The Rhythm Of The Jungle / Lost Generation 2995x
  30. Us And Them 2972x
  31. No Way In This Reality 2958x
  32. Lies 2950x
  33. Long Distance Works (1998) 2939x
  34. She's The Right Girl 2932x
  35. Another 1984 (Fuck Their Bright Right Life) 2921x
  36. Love Of The Psycho 2920x
  37. Simply Stupid Day 2904x
  38. The Statue (1999) 2820x
  39. Talk 2733x
  40. Born To Be Wasted (1999) 2689x
  41. Skeptikl Song (1998) 2678x
  42. 21 Reasons Why White Men Can't Sing Rap (video) 1582x
  43. Bloody Oil 599x
  44. I Want To Take You Away From Here 553x

Aktuální info
najdete na našem profilu
bandzone.cz/nasrot
STÁLE V PRODEJI!
K dostání u
Cecek Records, Black Point Music,
v našem shopu
a na našich koncertech.

Media / Z tisku

UNDERGROUNDOVÝ MAGAZÍN "OSLÍ UŠI" (léto 1989)
(první zmínka o NAŠROT)

Skupina NAŠROT vznikla na jaře roku 1988, coby torzo bývalého havlíčkobrodského freakoutu KŘEČOVÝ ŽÍLY, a od počátku vzniku hrála tvrdý pubcore, ovlivněný undergroundovými prvky. Má velké problémy s hraním, díky osobnímu úpadku hráčů (alkohol). Proto také vystupuje velice zřídka. NAŠROT jsou vůbec v okolí Havlíčkova Brodu (stejně jako KŘEČOVÝ ŽÍLY) známi spíše svými pijáckými výtržnostmi než hudbou. Všichni členové skupiny jsou zastánci vagabundismu a mají též anarchistické sklony. NAŠROT je kultovní kapelou havlíčkobrodského podzemí, a jako mnoho dalších, i ona nemá oficiální statut. Svojí agresivitou na pódiích je oblíbena jak u punkového, tak i undergroundového publika.

"ROCKNOVINY" 10/89 o Punkedenu (Praha - Žofín)

...Jako první zahájila S.P.S. /Snížená pracovní schopnost/, Jejich jako břitva ostrá hudba hned zpočátku vyprovokovala fanoušky k divokému pogu. Sál se teprve zaplňoval a tak mnoho lidí přišlo o angažované, odvážně kritické texty, zpívané basákem. Na začátek docela škoda, ale na druhou stranu rozpumpovali to parádně. Zvukově poškozená byla druhá kapela KRITICKÁ SITUACE. I když spodek byl výborný, kytarista zjevně za spoluhráči zaostával. Ke všemu ještě namačkaní diváci vykopli u pódia ze sítě světelnou aparaturu a to na výkonu kapely nepřidalo. A tak diváci i muzikanti byli zklamáni. Spíkr Vojta Lindaur představil Pražáky, hrající pod názvem V3S už od roku 1977. Teď si ale říkají DO ŘADY! Jsou to muzikanti, kteří po svém úspěchu v Jarocině natočili v Polsku singl. V kuloárech se proslýchá, že se v blízké době uskuteční koncertní šňůra s italskou punkovou kapelou. Její jméno však asi bude překvapením. Ale na Punkedenu příliš nezaujali, díky sterilnímu projevu.

O to větší šok přichystala téměř neznámá kapela z Havlíčkova Brodu NAŠROT. Baskytarista mi v zákulisí kladl na srdce: "Napiš, že nejsme žádní punkové, ale vagabundi a že hrajeme hospodský lidový písně, zkrátka pubcore." Tato trojice zahrála naprosto nezakomplexovanou, agresivní směs punku, stylu 77 a amerického hardcore. Diváci byli hlavně nadšeni obhrouble řvoucím zpěvákem. Z textů opravdu čpěla pivní filosofie, ale určitě ne primitivismus. Jako pátí zahráli MAJKLŮV STRÝČEK (Michael s Uncle) bez Karla Jančáka, zato posíleni o J.Jukla a P.Hoška z Plexis. Jako první se výrazně odlišovali od zatím uniformního stylu předtím vystupujících kapel. Muzikanti totiž disponují se hranými vícehlasy, místy téměř industriálním, místy zase psychedelickým soundem. Jejich strhující výkon podpořila ještě divoká pódiová show. O výrazné individualitě Amrita Sena ani nemluvím. Odlišnou odnož pražského punku hrají TŘI SESTRY z Bráníka. Jejich sedlácká oi oi muzika zabodovala u posluchačů a občasné muzikantské chyby jim rádi odpustili (nebo je ani neregistrovali). Texty vyprávějí o lidských nešvarech, jsou napsány jako by těžkou dělnickou rukou a jejich lidovost podtrhuje hospodský zvuk tahací harmoniky a zpěv monstrózního F.Moravce.

Diváci (a já také) se těšili na jednu z legend PLEXIS. Nemá cenu se šířeji rozepisovat o tomto vystoupení. Bylo stejně perfektní, jako při oslavě 5. výročí jejich vzniku. Nutno jen dodat, že P.Hošek patří dnes již neodmyslitelně k opravdovým organizátorům a propagátorům tohoto životního i hudebního stylu. A teď pár slov o dalším objevu. Strakonický TELEX, podle vlastních slov hrající punkcore přímo oplýval vitalitou a navíc měl jedny z nejkvalitnějších textů. Nejsou nováčky pod názvem Novodur hráli po zábavách už v pionýrských dobách českého punku. Právě na tancovačkách měli dostatek času dokonale dotáhnout své image a zvuk. Navíc zpěvák je dokonalý bavič. Jen trochu zbytečná mi připadala "kult. vložka" s bílou myší ve vlasech kytaristy. Severní Čechy na Punkedenu reprezentoval ŠANOV z Teplic. Kapela sice nehraje dlouho, ale je složena z es teplické punkové scény, dříve hrajících ve známých seskupeních (FPB, Už jsme doma, Hobit...). Zahráli obvyklé skladby, prošpikované silnými výrazy, ale co naplat, v běžném životě se také málokdo řídí dle Gutha-Jarkovského. Měli asi vizuálně nejpunkovější výraz. Poslední českou kapelou byly MODRÝ TANKY. Na těch se mi líbilo obscénní tričko nějak nevýrazného zpěváka. Muzika sama o sobě byla taky dost upachtěná.

Nakonec vystoupily tři bratislavské kapely. MLADÉ ROZLETY svým názvem protestují proti stejnojmennému časopisu, jehož forma (jak mi říkal 16letý kytarista) není adekvátní k světu, v němž žijeme. Skupina moc zkušeností nemá a tréma jim na začátku svazovala ruce. Nakonec se rozehráli a divákům se líbili. Předposlední formace se jmenovala LORD ALEX, z jejichž textů k nám naléhavě promlouvá chlapecká víra v lepší budoucnost. Jsou opět velmi mladí, basák je stejný jako u MR. Celkový zvuk a charakter jednotlivých skladeb připomíná Zónu A. Zpěvák Koňýka vyloženě kopíruje. Na závěr vystoupila ZÓNA A. Co o této kapele napsat? Jako vždy intonačně vedle, ale stále výborná. Nechyběla zdravá víra, dravosti, drzosti, provokace, humoru... Všichni jsme se unaveně, ale spokojeně rozešli chvíli před 23 hodinou.

MAGAZÍN "MELODIE" (1/90) o Punkedenu (Praha - Žofín 6.10.1989)

PUNKOVÝ RÁJ NA ŽOFÍNĚ

Koncert zahájili neopunkoví SPS (Sníž. prac. schopnost). Jejich poněkud jednotvárný projev ovšem umocňují současně závažné texty. Následující KRITICKÁ SITUACE kterou Vojtěch Lindaur uvedl jako levicově orientovanou kapelu z roku 1987, se představila zajímavou kombinací hutného zvuku s variacemi sólové kytary na téměř španělské téma - i zhudebněným textem Fráni Šrámka. Klasický punk skupiny DO ŘADY (Teplice) dal vzpomenout na Vibrators. Pro většinu přítomných nebyli dost drsní, ale jejich nápaditý kytarový styl je určitě zpestřením. První překvapení přišlo z Havlíčkova Brodu. Zdejší skupina NA ŠROT tvrdí, že hraje "pubcore", zřejmě proto, že pubrockový životní styl si zde podává ruku s hardcorovým hudebním projevem, který v některých momentech připomene Napalm Death (viz skladba zdéli tří vteřin) jindy zase Steve Albiniho. Určitě naděje. Pražský MAJKLUV STRÝČEK se dostal přes punk kamsi dál. Představuje syntézu toho nejlepšího, co přinesla v rockové hudbě poslední dekáda (punk, gotika, noise). Následovala pražská punková legenda TŘI SESTRY - v obsazení s tahací harmonikou - a prosvítila sarkasticky groteskní grimasou pochmurnou náladu, navozenou předchozí kapelou. podařilo se jí i lépe ozvučit. PLEXIS (s alternujícím zpěvákem P.Hoškem - bgt u Majklova strýčka) předvedl strhující odvaz. Jejich neopunk, odkojený Exploited a G.B.H., je styl dnes už ne zrovna objevný, nicméně díky nasazení Plexis potvrdil životnost své muziky. Strakonický TELEX (dříve Novodur) předčil očekávání. Aktuální texty s expresivním projevem zpěváka připomněly včetně muziky - nebožtíky HNF (hráli se stejným nasazením, ale snad s ještě větším odpichem). Následoval další vrchol večera. Teplický ŠANOV postavil kmotr severočeského punku P.Růžička na základech legendárních F.P.B. To už nebyl punk, ale hudba jako vyzařovací médium. Gigantický magnet, který nasměruje všechny částečky těla jedním směrem. Nezaměnitelné MODRÉ TANKY kombinují punkovou filosofii a výrazně protimilitaristický postoj s hudebním projevem místy inklinujícím ke gotickému punku (Pohřeb), či temnému "pozitivismu". Závěr koncertu patřil bratislavské scéně, která se představila třemi soubory. SPRAY i LORD ALEX jsou slibné naděje, které čeká ještě hodně práce, aby vystoupily ze stínu ZÓNY A. Ta potvrdila, proč nemá na Slovensku konkurenci, i to, že loňský výkon na Rockbilanci nebyla náhoda. Punkeden doložil potřebu takovýchto setkání. Přinesl spoustu zajímavé muziky a ukázal, kde je síla "tvrdého jádra" čs. rocku.

MAGAZÍN "MELODIE" 3/90 o monster HC-punk koncertu v Plzni (21.1.1990)

NA PUNKOVÉM NEBI STŘÍDAVĚ OBLAČNO

Koncert se konal v plzeňském "Domu hrůzy" (tak jak je všeobecně nazýván místní DK ROH aneb "odpornej skleník, proti kterýmu je i pražskej Palác kultury stavba jedna báseň...") a jeho výtěžek byl určen na fond dětské onkologie. Vystoupilo celkem 12 vesměs (více či méně) punkových skupin. Akce se stala po říjnovém Punkedenu na Žofíně další mohutnou přehlídkou této donedávna poněkud v ústraní stojící muziky. Domácí formace CHRONICKÁ NEVINNOST, KUDYKAM a ZNOUZECTNOST kupodivu příliš nezaujaly. Posledně jmenovaná kapela ovšem byla silně indisponována (jediného kytaristu skolila infekce), takže jejich skladby v improvizovaném zvukovém kabátě tentokrát vyzněly spíše jako nepřesvědčivý pokus o alternativní rock. Skinheadi tu měli hned dvě "své" skupiny. BRÁNÍKU zatím chybí mnohé. Hoši potřebují především co nejvíce hrát a zamyslet by se měli i nad slaboduchými texty. ORLÍK za poslední půlrok částečně obměnil sestavu a silně zradikalizoval a zdrsněl ve svých nacionalisticky laděných textech. Oi! jako řemen. Během vystoupení Orlíku došlo k několika drobným potyčkám holohlavců s ostatními návštěvníky, ale vše v mezích normy. TŘI SESTRY odvedly obvyklý standart. Jejich rozjuchaný punk a pivní filozofie však představují čím dál slabší odvar. Novými jmény na pražské punkové scéně jsou DO ZDI a STALINOVY OBĚTI. Oba soubory tvoří velmi mladí hudebníci a přes veškeré neumětelství a kostrbatost se zejména ten druhý zdá být příslibem. SVOBODNÝ SLOVO ze Sokolova předvedlo prozatím nevyrovnanou hardcorovou palbu a několik zajímavých textů. To nejlepší přinesla až poslední čtvrthodina téměř sedmihodinového maratónu tvrdého rocku. O havlíčkobrodském triu NAŠROT se konečně začíná mluvit. Drsný projev, setsakramentsky rychlá hudba a nadhled v textech, u podobných skupin zcela výjimečný - toť stručná definice jejich "pubcore". Našrot zahráli i pár nových věcí z připravovaného programu "Teror růžovejch prasat". Příbramští EE! - možná nejvýraznější punkový objev roku 1989. Až nezvykle melodické skladby v klasickém stylu 77, zahrané s jistotou a strhujícím nasazením. Divoké pogo desítek diváků. A na závěr legendy PLEXIS. Zruční instrumentalisté v čele s frontmanem Petrem Hoškem, osobností nejen pěveckou. Rozmáchlý repertoár stále více koketuje s metalem, což potvrzuje i zařazení skladby United Forces od thrashcorových S.O.D. Nelze však pominout, že většina písní je vlastně o ničem...

STRUČNÁ HISTORIE NAŠROTU V MAGAZÍNU "SCENE REPORT" (4/93)

    Jedna z nejdivočejších českých HC part, před revolucí téměř kultovní soubor všech ochmelků, grázlů a jiných pochybných existencí. Na jejich koncerty chodili svorně a pospolu máničky, punkeři a skini a nebylo mezi nimi žádných bouří.

NAŠROT stylově vycházeli z Dead Kennedy's, Who - a výsledkem bylo pak typicky české pojetí hardcore - velmi rychlé a krátké palby s hospodskou tematikou. Hospoda a chlast kapelu doprovázely stále a důsledně, takže mnoho koncertů skupina neodehrála díky častým alkoholovým indispozicím. V samotném roce vzniku byla kapela dokonce známa více svými opileckými excesy než hudbou. V této souvislosti se vždy hovořilo o našroťáckém soundu jako o "pubcore". Soubor byl založen na počátku r. 88 v Havlíčkově Brodě a u jeho zrodu stáli básník a kytarista Hraboš, basák Martha a měsíc po založení se k nim připojil i bubeník Jouza. Všichni tři byli již ostřílenými borci, kteří působili po celá 80.léta v místních undergroundových seskupeních (Maama, Křečový žíly, Gumovej knedlík). V září 89 natočil NAŠROT (za tři hodiny!) svoje první demo "Totálně našrot", vyznačující se nesmírně rychlou a agresivní hudbou. Po technické stránce je však demo prachmizerné. V té době také borci zazářili na Punkedenu, festivalu asi 20ti punk a HC kapel. Na počátku r. 90 skupina natáčí 3 písně na špatný monitorský sampler "Punk 'n' OI - Rebélie". U té samé značky natočila o rok později svoje první album "Destructive Tour", čímž se ovšem stala terčem kritiky hlavně z tzv. nezávislých kruhů. Jisté je, že se již mluvilo o rozpadu kapely a právě natočení LP skupinu opět stmelilo. Album není příliš šťastně smíchané, ale je to velmi syrová hudba s nadhledem v textech, u kapel tohoto druhu výjimečným. Nicméně koncertní atmosféru a energii se na desku podařilo dostat jen z části. Po nahrání desky se skupina prezentovala na koncertech v Rakousku a Švýcarsku, mimořádně úspěšných. Od podzimu 91 skupina vytváří nový program, který hudebně tíhne k hardcore, rapu a funky, Hraboš se učí pracovat s anglickými texty. Na jaře 92 dochází v kapele k další alkoholové krizi a teprve příchod nového kytaristy dodává těžce zkoušenému bandu sil. Na konci roku je nový program THE BRAININVESTIGATOR hotov a skupina s ním koncertuje do současné doby.

ZPRÁVA NA STRANĚ "PELMEL"(Rock And Pop, květen 1993)

Na birthday party v Kamenné u Jihlavy se už schylovalo k vystoupení havlíčkobrodské undergroundové legendy KŘEČOVÝ ŽÍLY, která se po sedmi letech od rozpadu měla znovu objevit na pódiu. Neobjevila se. Totálně ožralí NAŠROT, kteří hráli před nimi, úplně zdestruovali veškerou aparaturu, takže celá akce skončila předčasně.

PROPAGAČNÍ MATERIÁL "SCRAPE SOUND" (červenec 1993)

ÚVAHA O JEDNÉ ZBĚSILOSTI

Kdo vlastně jsou? Pro někoho neskutečně dobrá kapela, pro někoho obyčejní hudební bastardi. Občas veselí společníci, občas kořalové nejhrubšího zrna. Nikdo vlastně neví, co si má o nich myslet. Vznikli jako trio v druhé polovině osmdesátejch, zasloužilí undergrounďáci, které spojovalo snad jediné - co nejvíce rozzuřit kulaťoučká totalitní prasátka. Vznikli z nudy snad v nejnudnějším městě na severní polokouli, v HB. Pokud jim někdo řekne, že tam nechcíp' pes, vlastnoručně mu donesou jeho mršinu. Vznikli, aby hráli a tím zabíjeli čas. O tom, že hrají a jsou hardcore, jim někdo řekl, až když je slyšel a až když slyšel, co se o nich říká. Kultovní kapela pro veškeré pochybné existence. Agresivní a rozporuplná. Léta v undergroundu a pak si vydají desku u takovýho lejna jakým je Monitor. Tvrdí, že jim pořád někdo hází klacky pod nohy, ale nejvíc klacků si pod nohy naházeli sami. Každý z nich je jiný. Jouza nejraději zhulenej poslouchá tibetskou hudbu. A nejmladší Ceemek (doplnil trio asi před rokem) prociví hodiny před kabelovou televizí, potažmo před MTV. Hraboš? Někdy mimořádně vtipný intelektuál a někdy vylízanej jak plechovka od lančmítu. Martha - notorik a vzorný otec rodiny. Všichni dohromady se projevují slušnou dávkou decibelů. Když se zlijí, sejdou se na správném akordu tak 12x za koncert. Nevyzpytatelní - občas nepřijedou na kšeft, protože právě prší. Organizačně naprosto ignorantští. Za poslední dva roky nejsou schopni natočit ani mizernej demáč. Hodně se o nich mluví. Nejvíc právě tehdy, když to nestojí ani za řeč. Je to takové zvláštní. Někdy divoké, někdy divné. Často zničující a vždycky ožralé. Je to NAŠROT.

KRÁTKÝ ČLÁNEK V MAGAZÍNU "ROCK and POP" (říjen 1993)

NAŠROT PŘI STARÉM

Kapelou se zřejmě největším počtem nedohraných koncertů je populární NAŠROT. Dalším v řadě byl ten zářijový v kutnohorském klubu Kotor. Během jedné z posledních skladeb se baskytarista Martha, zmožený údajně celodenním pitím, odporoučel na židli, kde vzápětí usnul. Ovšem i Jouza se více než bubnování věnoval lahváčům, hojně mu podávaných z řad přítomného vojenstva, a frontman Hraboš v závěru už vůbec nezpíval, anébrž pouze tančil s láhví vína po stolech a padal do diváků. Jediný kytarista Ceemek se snažil zachránit zoufalou situaci. Nicméně druhá zpráva o tomto tělese je potěšující. Ve studiu Zdeňka Šikýře bylo nedávno dokončeno nahrávání dlouho slibovaného druhého alba "The Braininvestigator", ovšem kdo ho vydá, je v tuto chvíli ještě otázkou.

Z ČLÁNKU V DENÍKU "PRÁCE" (12.3.1994)

DUNIVÝ ROCK ROKU 1993

...Do špičky (obrazně i čistě prozaicky) tohoto stylu se v poslední době dere na svých koncertech kapela NAŠROT, která se důsledně snaží o to, aby nezůstala svému jménu nic dlužna. Na zářijovém  koncertu v kutnohorském klubu Kotor se chlapci špičce přiblížili až na dosah ruky. Během hraní usnul na židli baskytarista, zatímco bubeník odhodil paličky a chopil se lahváčů, kterými zavlažoval sebe i bubny. Sólový zpěvák po několika lahvích vína již nedokázal artikulovat a raději se rozhodl tančit po stolech. Koncert byl i přesto úspěšně dohrán až do konce, byť i jen pouze kytaristou, který ji měl taky dobrou...

ČLÁNEK V ČASOPISU "BANG!" (leden 1994)
(o koncertě v 12/93)

NAŠROT NADORAZ

Poklidné mezisváteční dny mi začaly pomalu lézt na nervy a tak jsem se vydal na vlastní uši okusit muziku, ze které prýští životní energie. Vybral jsem si k tomu příjemný žižkovský klub Alterna Komotovka a jednu z nejdivočejších tuzemských kapel, havlíčkobrodské NAŠROT. Spolek, který proslul především mimořádným množstvím nedokončených koncertů kvůli totálnímu vyčerpání a díky alkoholové indispozici. A ještě jeden důvod tu bezesporu byl. 17.ledna jim vychází druhé řadové CD "The Braininvestigator" (Zkoumač mozků). Světe div se, u velkofirmy Popron. Na pódium vkročil Našrot v novém obsazení. To znamená, že Hraboš přestal hrát na kytaru, protože - jak sám říká - "prostě jsem už nestíhal hrát na kytaru a zároveň zpívat, navíc anglicky", a nahradil ho Tomáš Hájek, který svým metalovým cítěním vtiskl písním novou tvář. Před zraky asi stoosmdesáti fandů spustili kolem desáté. Z devětadevadesáti procent anglicky zpívané písně z nového repertoáru se na nás valily jedna za druhou (dokonce i v těsně sousedícím baru vás hudba přimačkávala ke zdi). Basa a bicí držely pevně pohromadě navzdory tomu, že se chlapci ke zkouškám moc nedostanou a většinou se vidí až na koncertech. Energická muzika místy připomínala Ministry a Rage Against The Machine, ale kdo dnes není ovlivněn? Nejneuvěřitelnější byla délka vystoupení - celá hodina a půl (klobouk dolů). Jediný, kdo na chvíli nevydržel ďábelské tempo, byl basista Jiří "Martha" Dvořák, který se skácel k zemi a na minutu zahynul. Publikum si ovšem nedalo nic namluvit a vynutilo si desetiminutový přídavek se vzkříšeným basákem. Nejvíce pozornosti však na sebe ztrhával zpěvák a textař Hraboš. Jeho víc než živelný projev slavil jako vždy úspěch. Zaujala mě skladba "Hollywood" a do přídavku zařazená stará věc "Masturbace" (autor měl asi na mysli "Hnijící Královnu" - pozn. skupiny). Příjemná byla i nenásilně vložená coververze skladby Doors a oblíbená "Purple Haze" od Hendrixe. Byl to opravdu večer plný hardcore, rapu a funky. Poctivě vydaná energie a vyřvané špatnosti světa do éteru. Po skončení se z pódia odplazili po čtyřech.

O ČEM VLASTNĚ ZPÍVAJÍ? (dodatek k článku)

  • THE KISS OF THE DEATH TIME (Polibek tý chvíle smrti)
    Seš úplně mimo drážku, brácho. Už ani drogy nezabíraj. A mám pocit, že tahle tvoje performance se žiletkou se zdá být poslední. Hlavně nepotřísnit rodičům drahej koberec.
  • BIG STAR HONEY JOHNNY (Velká hvězda Medovej Jeník)
    Býval jsi, Jeníku, hoch drsný, jeden z nás. Cejtíš, že teď tomu hrdlu, zacpanýma prachama, ubývá hlasu? A že až se budeš chtít vrátit z popovýho nebe, možná už tě neuslyšíme.
  • THE BASTARD DEPUTY (Bastard poslanec)
    Sráčů, jako seš ty, je v politice plno, tak proč se dál tebou zabývat. Ber tuhle písničku třeba jako dárek k narozeninám.
  • MR. MONEYEATER (Penězožrout)
    Byl jednou jeden chlápek, co nasliboval kapelám hory doly, ale ta naše už je na takový hochy zvyklá. Račte laskavě o dům dál, Mr. Moneyetaer.
  • LOVE IS LIKE A RED ROSE (Láska je jako rudá růže)
    Možná jsem tak trochu prase, ale ty to všechno vidíš zase moc růžově, holka. No, vlastně, jestli v tý touze po krásnym princi zakopneš o mě, vůbec se nebudu zlobit. Vlastně tak už kurva, pojď nééé?!
  • LIES (Lži)
    Ta zasraná vychcaná groupie si našla svýho stárnoucího zazobanýho rockera. Naštěstí mu v tý vychlastaný palici došlo, že zrovna do týhle holky nevrazí ani floka.
  • SONG ABOUT YOU, BABE (Písnička o tobě, holka)
    A třetí v řadě o "lásce". Nikdy nenaplněný a přitom tak toužebně očekávaný. Zkoušíš to zas a znova, holka, ale dej pozor, aby tam na konci nezbyla jen a jen samota.
  • A MINOR OPERATION (Malá operace)
    Chlapče, chlapče, máš podivný myšlenky, provedeme ti malou lobotomii a podíváme se, jak tě vyléčit. Možná, že by stačilo zavřít televizi. Nebo si myslíš, že bys bez těch posranejch reklam nepřežil.
  • OH MY FUCKIN' MIND (Ach má zajebaná mysli)
    Imervére vyhulenej a vožralej, doprdele, co v tý palici může tak asi bejt. Vyvrtám si vrtačkou do hlavy díru a skrz zrcadlo se podívám, vo co tam kráčí. Bude to sice poněkud obtížné, ale snad porozumím všemu, co se tam děje.
  • LET'S GO TO THE SHOW (Vstup do týhle šou)
    Píseň pojednává o setkání dvou jehovistů s klukem satanistou. Krásně mu to všechno vybarvili, ale ani stadiónová show ho příliš nezlákala. Ten rohatej "mu to prej zakázal". Není nad to dbát rad vyšších autorit. '98 (Devadesátej osmej) Tak to bude ten rok, kdy se vysvětlí hodně věcí. Podívej už teď, jak jsou ty devadesátý léta rozjetý. A jestli to tady všechno vyletí do povětří, mám pocit, že vesmír se vůbec nebude zlobit.
  • HOLLYWOOD (The Dreams About L.A.) (Hollywood - sny nad L.A.)
    Ach, jak je smutno bílému nápisu na pahorku nad L.A. Jak by chtěl bejt filmovou či rockovou hvězdou. Je tak sám. Možná, že když mu pomůžete, pozve vás třeba i na koncert Doors. Tak neváhejte!
  • 21 REASONS, WHY WHITE MEN CAN'T SING RAP (21 důvodů, proč bílí nemůžou zpívat rap)
    Támhleten tlustej chlápek s tou motorkou se menuje Velkej Méďa. Má rád plno věcí jako třeba pivo, hrací automaty, tvrdej rock a rychlou jízdu. Jen rap ho sere, hocha. Běž a zeptej se ho proč.
  • SIMPLY STUPID DAY (Prostě blbej den)
    No, to bych se z toho posral. Samý průsery se řítěj na mou hlavu. Ještě, že kámoš měl dobrej model. Vono, když si člověk pořádně zhulí makovici, je opravdu všechno jinak. A většinou i líp.
  • THE BRAININVESTIGATOR (Zkoumač mozků)
    Je to muž oddaný vědě. Na světě je tolik problémů a on zrovna doposlouchal desku nějakýho Našrotu. Zná všechny postavy z písní a zná i členy skupiny. Všichni maj spoustu mindráků a on ví, že všechny vycházej zevnitř. A poněvadž duše je neuchopitelná, zaměřuje se na mozky. Bere skalpel do ruky, protože se chce podívat dovnitř do problému. Je skutečně dobrej. Určitě na to příjde.

ČLÁNEK O NAŠROT V MAGAZÍNU "SPARK" (3/94, březen 1994)

MASOCHISMUS ZVANÝ: NAŠROT

Bejvávalo! Když se ještě před dvěma lety rozplývaly oficiální časopisy i méně oficiální fanziny nad syrovým hardcore havlíčkobrodského uskupení Našrot, málokdo z autorů literárních ód tušil, že když deathmetal zabloudil před dvěma roky ve slepé uličce, ruku v ruce s ním se tam dostal i ten původní obsah z punku vycházejícího hardcoru. Kapely na celém světě byly přinuceny k úhybnému manévru a jednou z nich byla i Hrabošova partička Našrot. Petr Zrůda Bohuslav napsal v roce 1989 v říjnovém čísle fanzinu Rocknoviny: "O to větší šok přichystala téměř neznámá kapela z Havlíčkova Brodu Našrot. Baskytarista mi v zákulisí kladl na srdce: Napiš, že nejsme žádní punkové, ale vagabundi a že hrajeme hospodský lidový písně, zkrátka pubcore. Tato trojice zahrála naprosto nezakomplexovanou agresivní směs punku, styl 77, a amerického hardcore. Diváci byli nadšeni hlavně obhrouble řvoucím zpěvákem. Z textů opravdu čpěla pivní filosofie, ale určitě ne primitivismus." Takhle dokonale se formace Našrot zapsala do zlaté knihy tuzemského punku. Stalo se na poslední velké předrevoluční přehlídce Punkeden 89, která se uskutečnila v Praze na Žofíně v památný den - 6.října 1989. Všude jinde se slavil Den ČSLA. Našrot za sebou měli jenom pár měsíců existence, nicméně bezprostředně po zmíněné akci se automaticky zařadili na špičku tuzemského hospodského rocku, z něhož těsně po "sametové" řádně čerpala a žila mladinká firmička Monitor, nabídnuvší v tomto případě místo na průlomovém sampleru REBELIE-PUNK 'n' OI!, který vyšel v roce 1990 (skladby Hodnej kluk, Malá je naděje a Našrot). Dlužno přiznat, že na rýsující se závratné kariéře měly lví podíl hospodsky obhroublé historky, které o trojici Hraboš (kytara, zpěv), Martha (baskytara) a Jouza (bicí) kolovaly nejen po Brodu Havlíčkově, ale půjčovali se je i lidoví vypravěči v jiných krajích.

V roce 1991 vydal Monitor debutové album DESTRUCTIVE TOUR, které je záznamem koncertního vystoupení v Řiďkovicích a jehož náplň zajistily skladby z programu Teror růžovejch prasat a demosnímku Totálně našrot. Tak ostrá hardcorová hradba neměla ve své době na českém nosiči zvuku obdoby a moc dobře si pamatuji na zákazy šéfů ambiciózních a nadutě se tvářících rozhlasových stanic, kteří z tisíců důvodů ve strachu nedovolili vysílat jediný z předestřených 21 kousků. Atmosféru v kapele vydané album naopak posílilo. Vyvedlo ji z nastálé krize, zjednodušilo přípravu koncertů v zahraničí a v roce 1991 dohnalo k zásadní změně image. V té době totiž začal vznikat program The Braininvestigator, jehož vyvrcholení je zaznamenáno na stejnojmenném disku, vydaném v prosinci firmou Popron. Přechod od Monitoru k Popronu by mohl být pro leckoho překvapením, nicméně opak je pravdou. Zatímco tituly EMI napakovaný Monitor českou stáj oklešťuje, nástupy jiných firem na českou půdu strádající Popron tuzemskou stáj posiluje.

Dlužno podotknout, že zdatně. Album BRAIN INVESTIGATOR bylo pořízeno (již za asistence kytaristy Ceemeka) v hostivařském studiu Zdeňka Šikýře, jehož majitel se zhostil i produkce. Pravda, desce lze vytknout malý důraz na agresivní kytarové pojetí, nicméně nelze přehlédnout uspokojivé funky nádechy v jakémsi core rapu, k němuž Našrot začal inklinovat už před dvěma lety. Nalezneme v něm prvky dřevního hospodského hardcore i punku, leč sound zůstal moderní a pestrý. Básník a prodavač knih Hraboš se zbavil kytary a ustlal si u mikrofonu, aby spolu s ostatními předvedli udiveným návštěvníkům zdejších klubů, co je to "na pódiu vypustit duši". Při nedávné sebetrýzni v Praze dokonce basista Martha omdlel, čímž přerušil exhibici Našrotu v nejlepším. Dojmem naprostého masochismu možná ale nepůsobí klip ke skladbě 21 Reasons Why White Men Can't Sing Rap, který lze čas od času spatřit na obrazovce. Byl pořízen za směšně nízkých nákladů v pražském Bunkru a ruku k dílu přiložili i členové sdružení Vrata. Upřímně rečeno: jeden z nejpovedenějších klipů z rockové oblasti u nás. A totéž platí i o albu. Z téhle kapely může být leckdo totálně Našrot!

KRÁTKÁ ZPRÁVA Z "ROCK AND POPU" (únor 1994)

Devátého února se v pražském Repre klubu slavilo. Skupina NAŠROT totiž prováděla svůj "Rituál mechanické destrukce" (cosi jako křest u normálních skupin). Hlučnou středu zahájil support zvaný ĎETI (Havlíčkův Brod) a poté se na pódiu objevili jako hosté dva demolition men, pražský dýdžej Tráva a bývalý zpěvák Křečových žil Shef. Do rukou jim bylo vloženo nové CD a MC Našrotu BRAIN INVESTIGATOR, jež za obrovského jásotu přihlížejících radostně roztřískali v připraveném hmoždíři. Po přípitku zvláštním falklandským čajem (!) se rozburácel Našrot. Povedený večer.

KRÁTKÁ ZPRÁVA Z MAGAZÍNU ROCK AND POP (květen 1994)

...dubnový koncert NAŠROTU v kladenském klubu 19 měl zajímavou boxerskou vložku: zpěváka Hraboše nadmíru obtěžoval jakýsi opilec, což si Hraboš nenechal líbit a přímo během vystoupení dotyčné individuum tvrdě inzultoval..

ČLÁNEK O NAŠROT v "TACHOVSKÉM DENÍKU" (2.6.1995)

Havlíčkobrodská smečka NAŠROT se téměř přes noc zařadila mezi naše nejlepší "ostřejší" kapely a snese porovnání se zahraniční scénou. V krátké době si ji oblíbili milovníci hardcore či rapmetalu, chcete-li. Připomeňme si důležité milníky tohoto pozoruhodného seskupení v souvislosti s jejich nedávným vystoupením v tachovském klubu Tlak.

ZE ZAČÁTKU POUZE VE TŘECH

Každý z hrdinů tohoto profilu někde předtím hrál v jiných Zpěvák a kytarista Hraboš působil v happeningovém sdružení MAAMA, vycházející z hudby přírodních národů, bicmen Jouza tloukl punk v GUMOVYM KNEDLÍKU a basista Martha tvrdil muziku ve freakoutovým běsu KŘEČOVÝ ŽÍLY, kde se tito tři v roce 1985 sešli. Zaujala je tvorba amerických punkerů DEAD KENNEDY'S a v tomto duchu pokračují ve své činnosti, kterou do roku 1988 přerušovaly odchody na vojnu. Poté zakládají pubcore NAŠROT a tomuto pojmenování nezůstávají nic dlužni. Jejich hudba vychází ze základu HC spojená s divokou pódiovou prezentací. Během hraní provozují obrovský chaos, dělají snad vše, kromě rozbíjení nástrojů, které jsou přece jenom drahé. U kritiky měli pověst notorických ochlastů, jen hrstka skalních příznivců věděla, že jde o hudbu.

BĚHEM KRÁTKÉHO OBDOBÍ DOCHÁZÍ K PRŮLOMU

Do většího povědomí se dostávají v roce 1989, když si u "Čárlího" v Klubu mládeže natáčejí první demáč "Totálně našrot". Kuriózní bylo, že se nedaleko klubu nacházelo tehdejší doupě havlíčkobrodské StB. O několik měsíců později, přesně 6.října 1989 v den ČSLA se v Praze na Žofíně uskutečnilo polooficiální setkání punkových a hardcore kapel Punkeden 89, kde svým výkonem šokovali všechny přítomné. Od tohoto okamžiku se jejich jméno začíná skloňovat ve všech pádech a konečně je prolomena bariéra, která odkryla NAŠROT také jako schopné hudebníky s vlastní filosofií, jejíž zosobněním je leader Hraboš. V roce 1990 se jejich nahrávky konečně dostávají na desku, jde sice o "šílenej" sampler "Rebélie-Punk 'n' Oi", ale svědčí to o zájmu hudebního vydavatelství Monitor s kapelou spolupracovat. Názvy skladeb zařazených na desce jsou: "Hodnej kluk", "Našrot" a "Malá je naděje". Začínají intenzivněji vystupovat, většinou po hospodách, neboť kluby teprve vznikaly. O rok později jim Monitor vydal vlastní prvotinu "Destructive Tour", což je záznam koncertu, který potvrdil sílu kapely v živém provedení (další novinář nalítl na onu úžasnou mystifikaci - pozn. členů skupiny). Je to vlastně první pořádná česká a rychlá deska, dobře ostrá a nadupaná, ve své době u nás ojedinělá.

ZMĚNA STYLU A NOVÝ KYTARISTA

Ve stejném roce dochází k naprosté změně projevu a orientaci na jiný žánr - rap, polorecitaci, prvky funky. Začínají vznikat nové skladby, anglicky zpívané. Následují koncerty v Rakousku (s domácími STAND TO FALL, americkými SEAWEED či belgickými EXCESSIVES) a Švýcarsku. Odehráli tam starý program, doplněný o novinky. V roce 1992 vzniknul nový repertoár ze samých anglických skladeb, vzápětí však dochází k pijácké krizi souboru. V létě 92 přivádí Martha do kapely spoluhráče z jednoho z mnoha svých bočních projektů NO NAME, kde zůstalo jen u zkoušení, kytaristu Ceemeka, což se v budoucnosti prokázalo jako dobrý tah. Hraboš se chtěl věnovat pouze zpěvu, a tak se kompletně dodělal nový program a skupina vyrazila do klubů. O rok později natočila v Hostivaři u Zdeňka Šikýře album "Brain Investigator", které rozhodně nenudí. Zajímavý je i obal. Vydává jej tentokráte Popron, jehož orientace je více zaměřena na tuzemské kapely a je také progresivnější v promotion než konkurenční Monitor. V televizi můžete občas také spatřit videoklip "21 Reasons Why White Men Can't Sing Rap".

SPRING MESS TOUR 95

Na nedostatek koncertování si NAŠROT nemůže stěžovat - odehráli šňůru akcí, téměř ve všech našich klubech, v současnosti končí společné turné s brněnskými PINK CHUBBY CIGAR, pojmenované Spring Mess Tour 95. Velkou smůlu měli, když byli agenturou 10:15 Promotion vybráni na společné pražské vystoupení s BAD BRAINS, z technických důvodů do Prahy nedojeli. Tentokráte se skutečně nikde neopili. Rádi vzpomínají na pardubický "Woodstock" a trutnovský festival v letním kině, kde by měli hrát, ne však s ALKEHOLEM, který tam byl loni vypískán. Cituji Hraboše: "ALKEHOL je výsměch rockové muzice a samotnému alkoholu. Jestliže oni jsou zosobněním chlastu, tak přestávám pít!".

DALŠÍ ALBUM NA CESTĚ

Nyní připravuje Hraboš, jinak jedna z nejvýraznějších pěveckých osobností současnosti, mimo rámec kapely s jinými hudebníky - kamarády svůj vlastní projekt. Také se podílí na vzniku seriálu pro ČT o historii české rockové scény. Dalšími spoluautory jsou odborní poradci R.Hladík a V.Lindaur a režisér Sucháč. A někdy v těchto dnech by měl NAŠROT navštívit opět Šikýřovo studio, kde se má točit nová deska s pracovním názvem "Cornered Animal". K jejich tachovskému vystoupení - co se týče pití, bylo o NAŠROT řádně postaráno. Co se týče muziky, o tu se způsobem jim vlastním pro změnu výtečně postarali NAŠROT. A to hned dvakrát.

RECENZE KONCERTU V JIHLAVĚ V ČASOPISU "BANG!"(červen 95)

NAŠROT, PINK CHUBBY CIGAR, Jihlava 19.5.1995

    Aniž by kdo tomuto "šňůrovému" spojení věnoval výraznější pozornost, potloukal se po vlastech českomoravských brněnskohavlíčkobrodský tandem silou neochvějného buldozeru, drancujícího nikoliv neposlušnou zemi, ale citlivé ušní bubínky neposlušných dítek, opustivších v daný večer rodiče. A je dobře, že jich právě v Jihlavě, v jednom z nejstarších rockových klubů u nás, bylo požehnaně, byť to do půl jedenácté vůbec nevypadalo. Zahajující brněnští PINK CHUBBY CIGAR zrají jako dobré víno. Zdá se, že se definitivně smířili s tím, že se na ně publikum nepřichází odvazovat - byť oni to dokáží na pódiu mistrně - ale přibylo si poslechnout slušnou hudbu s českými texty. Oni jim ji poctivě předkládají, zpěvák Lála se snaží co nejčitelněji intonovat a přirozený feeling jeho projevu (nepodpořený dalším vokálem) jenom podtrhuje dobře sehrané a profesionálně se chovající těleso. Hodinový repertoár proběhl bez oddechového času, výborně působily až jazzově rozehrané pasáže u novějších skladeb, aby na úplný závěr zazněly "Boty" s finálovým vstupem do Doorsovské "Break On Through".

Zmiňuji se o tom proto, že tahle skladba se ten večer vyvalila z reproduktorů hned dvakrát. Zatímco u první kapely sloužila jako zpestření (možná i přihlášení se ke vzorům), NAŠROT ji má regulérně ve svém repertoáru a jako tradičně ji zahrál s hardcorovým nasazením. To ale patří k jeho image, byť ten večer zazněly skladby z debutu, "dvojky" i budoucího alba. Myslím, že odbýt tuhle kapelu slovem "nářez" není vůči muzikantům solidní. Aby se vůbec řada kapel mohla postavit na pódium, jsou agresivita a syrovost podmínkou. Pokud zůstaneme jenom u nich, jako u toho nejpodstatnějšího a nejcharakterističtějšího, uteče nám u NAŠROTU třeba pozoruhodný hlasový náboj Hraboše, rozvrhnutý do tří poloh. V té rapové není příliš pevný, ve zpívané zase nepřesvědčuje intonačně, zato když se prokouše k hardcorovému běsnění, budí dojem, jako by se narodil pro řev. K tomu ještě svádí vizuální pozornost publika coby živý indikátor záznamové úrovně, neboť jeho taneční výstupy jsou přímo úměrné napětí na pódiu. Ostatní v kapele si plní úlohy instrumentalistů, leč život z nich vyprchal nejspíš před koncertem. Povšechně platí, že NAŠROT je spolehlivá pódiová jistota, která bude ozdobou kdejakého festivalu. A to prý téměř nezkoušejí. Je to vůbec po těch letech třeba?

PŘEHLED KONCERTU V BRNĚ V KLUBU MERSEY v mag. ROCK & POP

  • Hned 2.5. zaútočil na plný klub Michal Pavlíček s BIG HEADS a svou brilantní, instrumentálně bezchybnou hrou. Kde však zůstala ona živočišnost osmdesátých let? Nové skladby jsou i invenčně povadlé, chvílemi připomínají spíše pusté cvičení stupnic v rychlém tempu.
  • 4.5. se agentura ANK Petra Růžičky blýskla energií nabitými černoušky DISORDERLY CONDUCT, kteří poloprázdný klub vcelku rozpumpovali, i když původnosti v jejich hře je pramálo, jde spíš o jakýsi hold muzice jdoucí od Black Sabbath k Rage Against The Machine. Smůla také je, že je stále těžší nalákat na neznámé zahraniční kapely diváky, všeho je najednou nějak moc...
  • A je tu očekávaný 5. květen, vystoupení LEGENDARY PINK DOTS s charismatickým Edwardem Kaspelem v pronajatém sále, ve kterém se nedočkavě mačkalo kolem 800 diváků z celé republiky. Překvapil tichý zvuk, který si kapela sama nastavila, a tak se hlavní jiskření dělo v první třetině sílu. Velmi podařený koncert vesmírné hudby.
  • 11.5. punkoví ostrované RED LETTER DAY zahráli předpotopní punk let sedmdesátých a přesto, že jejich show bylo svěží a uvolněné, nic nového nepřineslo a potvrdilo rčení "Punk is dead!". Ani předkapela z Norska - PUNISHMENT PARK - nedosáhla maximálního účinku, byť jejich rock'n'rollcore je zajímavý.
  • 15.5.zajímavá ostrovní kytarovka SNATCH, která si dělá ambice na zařazení do Mersey kompilace, která by měla vyjít koncem roku na CD. Každý měsíc musí mít i svůj trapas, a tím byli tentokrát nabubřelý SALON OF DECADENSE ze Svitav. Hošánci si hrají na temně tajný industrial, používají všechny známé prostředky, plechy, kladiva, kovadlinu, skřehotají německy, kroutí se, ale všechno je jaksi vypocené a bohužel směšné.
  • Následovala skvělá tancovačka s pražskými rollery SCREWBALLS 25.5 a neméně oblíbený ABEAT. A Beat s novým repertoárem i kytaristou stoupá opět vzhůru ze zimního útlumu.
  • 26.5. vrchol měsíce, havlíčkobrodští NAŠROT. Bezvadný hardcore či punkgrunge či snad grungerap? Každopádně neopakovatelný zážitek, obrovité jouly energie valící se z pódia, originální démon Hraboš u mikrofonu. Kdyby všechny ty kopie Pearl Jam u nás měly našrotovskou přesvědčivost, to by bylo krásné.
  • A podívejme se, vzácná návštěva: 29.5. NIKKI SUDDEN a THE JACOBITES. Svěží anglický bigbeat podpořený hutným zvukem tří kytar, klasickou rytmikou a caveovskými zvuky varhan. Úplný závěr byl opět ve znamení alternativy. V Mersey zahrál stále zajímavý MIKOLÁŠ CHADIMA v duu s brněnským bubeníkem PAVLEM FAJTEM.
  • Květen se vydařil, jen diváků by mohlo být více. Centrum dění se pravděpodobně přesunulo na lavičky brněnských hvozdů a parků.

ČLÁNEK O NAŠROT V ČASOPISU "BANG!" (říjen 1995)

NAŠROT (CESTA HARDCOROVÝM ÚBOČÍM)

Jsou čtyři. Tři žijí v Havlíčkově Brodě na Vysočině, ale ten čtvrtý ji v roce 1981 opustil, aby po řadě cílených i náhodných zastávek zakotvil v Praze. Odtud hledí do dáli a libuje si, kterak tenkrát, za bolševika, udělal dobře, že utekl z města, kde se každý sebemenší talent utopil v domorodém kompostu. Uvědomuje si, že možná právě proto Našrot ještě žijí. Již rok sice nemají kde zkoušet a vídají se pouze u příležitosti koncertů (seženou-li ovšem Broďáci auto a na místo dojedou), nicméně stále jako zázrakem fungují, nelezou si na nervy, putují kluby, kde je mají rádi, a vydávají desky. Za tím vyšly tři, poslední, CORNERED ANIMAL, před pár týdny. To když na čtyřpísňovou demonahrávku kývli na Popronu a dali jim opět důvěru, byť podmínkou pro tuto desku bylo prodat alespoň pět tisíc nosičů s předešlou BRAIN INVESTIGATOR. Prodali čtyři.

V Praze žije Hraboš, chcete-li Petr Hrabalik. Nepřehlédnete ho. Před rokem prodával ve vestibulu metra Anděl knihy, mezi kterými nabízel i své dvě básnické sbírky. Potom zmizel a objevil se v produkčním týmu České televize, který na září příštího roku chystá dokument o historii českého bigbítu. Stal se z něj novinář, což není nic zvláštního, protože okusil i horší věci. Běhá, shání, dělá rozhovory a přitom ví, že po roce bude muset najít novou práci. Možná se prý vrátí k prodeji knih, rozhodně svou situaci nevidí černě. Spíš mu to vyhovuje. Odreagovává se na fotbale a v kavárnách. Ještě před půlrokem chodíval kopávat na plácek, teď už jenom na skleničku vína. Sen o prvoligovém fotbalistovi se dávno rozplynul, a tak alespoň fandí Dukle. Přitom zůstává kosmopolitní. Ostatně, zanedlouho vyjde v nakladatelství Maťa jeho cestopis. Na nedostatek práce si tedy nestěžuje.

RYCHLÉ A SKRYTÉ

Věděli jste vůbec o nové desce? Pravda, kdekterá kapela by dala nevím co, kdyby měla to štěstí desku alespoň vylisovat, jenomže po dvou solidně přijatých deskách, hektolitrech vypitých sudů a s věkem kolem třicítky by si dnes Našrot přinejmenším zasloužil větší popularizaci ze strany firmy. Novinka CORNERED ANIMAL vyšla na etiketě chřadnoucího Popronu, který zdaleka již není tahounem tuzemského rocku, jako býval v roce loňském. "Je to taková tichá pošta, ale u podobných kapel to tak bývá. Jsme rádi, že nám to vůbec vydali," konstatuje Hraboš s úsměvem sobě vlastním. V pražském Rádiu 1 se prý občas album hraje, na regionálních stanicích, když se poštěstí, také, rozhovory v hudebních časopisech budou, když je vyběhá, a klip nebyl ve smlouvě, takže nebude. "V únoru jsme natočili promodemo se čtyřma skladbama, který jsme Popronu nabídli. On se po čase ozval, že se mu to líbí a rád by vydal další naši desku. Tak jsme šli do studia Zdeňka Šikýře, natočili materiál a Popron na to dal peníze. Moc ho to ale nestálo, protože jsme to nahráli velice rychle".

CESTA DO ŠEDESÁTÝCH

Jestliže na předloňské dílko BRAIN INVESTIGATOR zařadili zdařilou předělávku starých dobrých Doors, dostalo se tentokrát na krále kytary. Jimi Hendrix by asi zaplesal, slyšel-li by kytaristu Tomáše "Ceemeka" Hájka kvílet nádherně v legendární "Purple Haze", která se stala jedinou, zato ale bytelnou cover verzí nosiče. "Na myšlenku udělat Purple Haze nás přivedl manažér René Breilla, který někdy v roce třiadevadesát chystal album tuzemských poct Jimimu Hendrixovi, kam chtěl i nás. Hendrix je moje hvězdička a jakmile jsem to zaslechl, oznámil jsem chlapcům v Havlíčkově Brodě, že budeme hrát Purple Haze. Skutečně jsme se ji naučili,jenomže pak za mnou René přišel a řekl mi, že je to v pytli, že už v Americe někdo takovou desku udělal. Tenkrát z toho nakonec sešlo, ale protože se nám ta skladba líbí a hrajeme ji i na koncertech, dali jsme ji na nové album. Upřímně přiznávám, že nám vytrhla trn z paty, protože jsme rok bez zkušebny a materiálu k nahrání jsme opravdu neměli mnoho," vzpomíná Hraboš a konstatuje, že další skladba na albu byla dodělána až ve studiu. A pokud jde o "Purple Haze", jako jediná byla nahrávána naživo, je tedy zachycena s dílčími nedostatky, které by postupné nahrávání odstranilo. Hendrix používal jednu kytaru a Ceemek, když už tu skladbu nadřel, opravovat nechtěl.
A šedesátá léta jako taková? Doors, Hendrix. Zeptejte se Hraboše. "Mám pocit, že šedesátá léta začaly určitou epochu. Změnilo se vnímání světa, nastoupily nový technologie, lidi se vraceli k přírodě, prostě se všechno začalo měnit. Ta jízda, která se tenkrát našlápla, pokračuje doteď. Někdo řekl, myslím, že Kravitz, že všechno nejlepší bylo vytvořeno v šedesátých letech. S tím se ztotožňuju." O další desce, nota bene coververzi na ni, zatím mluvit nechce. Prý mu ale do triumvirátu oblíbených scházejí britští The Who, tak že kdo ví?

PIRÁT, NADHLED A LÁSKA

Album otevírá "Another 1984" s cyberpunkovým textem, vycházejícím z díla pana Orwella. "Na začátek nahráli moji dva kamarádi, který si vzali vojenský vysílačky a neskutečným způsobem se zhulili, rozhovor dvou policajtů, kteří se bavěj o počítačovym pirátovi, jenž se dostal do vládního programu. Oni se chystají ho oddělat. V samotnym textu písničky se popisují stavy toho kluka, který se do programu dostal, aniž by třeba chtěl. Nakonec z toho vyvázne, protože zjistí, že je v situaci figurky z jedný počítačový hry, což mu pomůže se zachránit. Happyend je důležitej." "I Killed My Little Pony" a "Don't Kill The Rats" jsou prý trochu jednodušší texty, ale Hrabošovi se do nich podařilo dostat nadhled a ironii. "The Love Of A Psycho" je zase psychopatův náhled na lásku. Drsný, svérázný, psychopatův.

TŘI ZVUKOVÉ KOTRMELCE

CORNERED ANIMAL je třetí album. Všeobecně se soudí, že jsou dvě studiová a první DESTRUCTIVE TOUR (1991), živé. Je to ale mýlka, neboť i debut byl studiovou záležitostí. "Na prvním albu jsme byli ovlivněný Dead Kennedy's, což byli naši velký vzory. Jsou to krátký, rychlý palby s texty o hospodě a politice. Člověk se ale vyvíjí, poslouchá mnoho další muziky, hledá, co by mu nejvíc sedělo. My jsme do hardcoru začali nabalovat další směry, rap, funky. Navíc jsme přijali kytaristu, protože já měl strašnou chlastací krizi, klepaly se mi ruce a nemohl jsem hrát. Vzali jsme Ceemka, což byl původně metalovej kytarista, kterej ale poslouchal crossover. Na BRAIN INVESTIGATORu rychlej hardcore zůstal, přibyly pomalejší věci a rapový pasáže. CORNERED ANIMAL je za se o kousek dál."

Kdyby první album mělo stejně dobrý zvuk, jako to poslední, nebyly by mezi nimi moc velké rozdíly. Na tom jsme se shodli. Jednomyslně.

Uvítací řeč k albu CORNERED ANIMAL přednese Našrot 17.listopadu v pražském Belmondu. Předskakovat budou S.H.I.T.

RECENZE KONCERTU NAŠROT NA FESTIVALU "JAM 96" v "BIG BENGU" (červen 1996)

...Vzápětí doplula k novinářskému uchu informace o tom, že Godflesh nepřijedou, odůvodněná tím, že to kapely od firmy Earache běžně praktikují. NAŠROT z Vysočiny tedy měli strategicky důležitý úkol svůj set natahovat a nutno uznat, že tak činili s mnohem větší lehkostí než druhý den Dog Eat Dog. Vybrali to nejlepší ze svých alb, prošpikovali to stabilními coververzemi Purple Haze (Hendrix) a Break On Through (Doors) a jako třešničku na dort zatlačili do lačných hlav kyberpunkovou novinku No Way In This Reality. Dřeli jako pokaždé, možná více, než bylo to odpoledne potřeba. Jenomže zase stáli na stejném pódiu s Alem Jourgensenem a Hraboš o tom určitě napíše básničku...

RECENZE KONCERTU NAŠROT NA FESTIVALU "JAM 96" (20-21.6.96)
v MAGAZÍNU "ROCK n POP" (číslo 8/96)

PSOVI TVÁŘÍ V TVÁŘ

Třebaže zdaleka nepatřím k těm, kteří jsou tvorbou americké party DOG EAT DOG nekriticky uneseni, a už vůbec nevidím bůhvíjakou originalitu v tom, že používá saxofon (i když na druhou stranu je tenhle nástroj velice příjemným oživením jejího soundu), musím přiznat, že mě při setkání "face to face" docela dostala. Naživo má tahle formace neskutečný tah, její hybný hardcore propletený hip hopem pulsuje energií a třaskavostí a přes veškerou nářezovost je to v podstatě ohromná pohoda a odvaz: muzikanti se netváří, jako by jim spadly hračky do kanálu, ale upřímně se při hře baví a jiskra dobré nálady pochopitelně ihned přeskočila i do publika. Během cca hodinového vystoupení střídali Dog Eat Dog skladby z předloňského úspěšného debutu "All Boro Kings" s ochutnávkami z právě vydaného alba "Play Games" a nemohli pochopitelně opomenout své největší šlágry "Who's The King" a "No Fronts". Na pražské kvarteto SLUT jsem se moc těšil, už jen proto, že jejich nedávná prvotina "Smell Me" se jim rozhodně povedla. Na Džbáně však působili - v protikladu třeba právě k Dog Eat Dog - jakoby zakřiknutě. Snad byla důvodem skutečnost, že celý Jam 96 otevírali a nutně se tedy na nich musela podepsat nervozita. Pozoruhodné vyznění jejich "alternativněcorové" muziky to přesto nemohlo výrazněji eliminovat.

NAŠROT pro mne osobně představoval hned po Ministry to nejlepší, co bylo první den Jamu k vidění. Jsem si plně vědom odvážnosti tohoto tvrzení, ale nemohu jinak: Frank Black a Bad Religion mě naživo nijak zvlášť neohromili, o Jesus Lizard a Godflesh ani nemluvě. Šťáva a nasazení, jež z celé kapely (a ze zpěváka Hraboše především) tryskaly takřka proudem, téměř v ničem nezaostávaly za jejími nejdivočejšími klubovými koncerty. Repertoárově se havlíčkobrodští přehrabovali převážně ve svých posledních dvou albech, ale jednou se vrátili až ke svému pět let starému kultovnímu debutu "Destructive Tour" a pokud jsem dobře slyšel, představili i jednu úplnou novinku. Jo, i v Čechách máme světové kapely...

RECENZE KONCERTU NAŠROT V LIBERCI v ČASOPISU "BIG BENG" (duben 1998)

NAŠROT, 51.CHVÍLE, RC Golet, Liberec, 20:3.1998

Za barem libereckého klubu Golet se kření Víťa Váňa ze Si, aby svým kouzelným vzezřením a ladnými pohyby slona v porcelánu obšťastňoval místní omladinu a sem tam s někým prohodil pár slov o muzice. Ten večer se postaral o prodej Hrabošových knížek a vysvětlil mi, kolik sexuální energie se skrývá v nápoji "E", který měl k lahvičce se symboly muže a ženy (tedy marsu a venuše) připevněno jedno úhledné balení preservativů. Jestli jsem se díval dobře, láhve zůstaly pohozeny na stolech, připjaté kondomy ale mizely rychlostí tornáda Eduard s touhou spočinout přesně tam, pro co jsou testovány. Erotický večírek? Kdepak. To jenom místní produkční vymysleli novou podobu Big Beng! party s audiovizuální show a přizvali turnovskou 51. chvíli a havlíčkobrodské Našrot, aby oblažili ty dvě stovky přítomných. A tak se jednoduše stále hrálo, v rozích se mladí milovali po erotickém nápoji "E", a u baru stáli dva a drželi se za ruku. Jenom když spustili Našrot, pustili se. Od deváté hodiny večerní se solidně naplněný klub kochal střídavě poslechem rockových hitů devadesátých let a pohledem na videostěnu, kde se střídaly vzpomínky se současností a došlo i na necenzurovanou verzi klipu The Prodigy, "Smack My Bitch Up". Po desáté se jenom stáhlo plátno a turnovská 51.CHVÍLE přikvačila prožít radost ze svého prvého regulérního alba, které vydala pod křídly Kalendáře Liberecka. Naservírovala na ně své nejaktuálnější skladby (byť deska už byla nahraná drahnou dobu před expedicí) a podobně rozdávala doušky hudební radosti v sále. Její hard rock si zaslouží přídomek poctivý - o tom není sporu. Problém spíš je, zda je tahle muzika vedle své poctivosti schopna vymanit se ze stereotypu, který z ní v podání turnovských sálá. Martin Brázda totiž není až tak skvělý zpěvák, aby pohnul zvukem kapely jinam, a tak jsem za pár minut získal neodstřelitelný pocit, že poslouchám stále stejnou skladbu. Stejnou, bravurně odvedenou, zejména ze strany kytary. Na omluvu to bylo možná i tím, že se oproti předpokladu ten večer nekřtilo a prodejci desky u vchodu do klubu zívali nudou. Přitom je nad slunce jasné, že pár opravdu hezkých písniček uvnitř 51. chvíle najdeme.

Hraboš, vokalista Našrot, běhal už patnáct minut po startu setu předkapely sálem a hulákal, že potřebují začít co nejdříve, jinak se jeho spoluhráči "setnou" a neodehrají vůbec. Bylo jim to dopřáno a já jsem hned s prvním akordem získal dojem, že NAŠROT asi potřebuje velice pít, neboť to, co předvedl v následující slabé hodince, bylo lze srovnat opět a zase s tornádem Eduard. Až mladičkým obětem nápoje "E" popadaly prezervativy z kapes a ony se poprvé od svých deseti let začervenaly. Našrot je ledová i horká sprcha. Naprosto vyhraná a precizní kapela, která s každým tónem přináší hysterickou a přitom tak nějak spokojenou náladu. Jistě, Hraboš je ten pravý kazatel, kterému nelze nevěřit všechno, o čem zpívá. Ovšem kytarista Ceemek, baskytarista Martha a bubeník Jouza vytvářejí hardcoreový podklad jedna báseň a je jim úplně jedno, jestli ho tlačí do vážnosti Doors nebo té své hysterie. Našrot naživo má totiž ukrutnou sílu a neskromně si dovolím tvrdit, že patří k nejlepším koncertním kapelám v téhle zemi. A to jste ještě neslyšeli skladby z nového alba "THE GUIDE TO THE WILD YEARS", které se stále nemá k tomu, aby se na etiketě Save Records prodralo na světlo světa (byť písně z něj na koncertě zněly). Potom se teprve definitivně potvrdí meta, ke které Našrot za deset let existence došli.

HRABOŠOVA CHARAKTERISTIKA PÍSNÍ Z ALBA "THE GUIDE TO THE WILD YEARS" VLASTNÍMI SLOVY
v MAGAZÍNU "ROCK REPORT" (březen 98)

  • PROLOGUE (Prolog)
    Prologem se dostáváme z džungle pralesní do džungle velkoměsta propojeni hrou na bubínky. Myslím si, že bubínky jsou ten nejdůležitější nástroj, jakej kdy člověk vynalezl. No, ony vlastně nebyly vynalezeny, prostě tady byly a čekaly až je člověk uchopí. Při zvuku bubínků se dá tančit a jak je známo, v tanci je člověk nejblíž k bohu.
  • LOST GENERATION (Ztracená generace)
    Trochu jsme se nechali inspirovat filmem "Doom Generation", kde je nuda jako program, a to vše za pomoci ostrý hudby, drog, příležitostnýho sexu. Z nudy tu zcela náhodně vzniká kumulace konfliktů, který svou setrvačností vženou člověka do pozice stálýho útěku. A pak příjde to dobrodružství...
  • GIRL, THAT'S YOU (Holka, to jseš ty)
    Běžný soukromý drama rozchodu s holkou, psaný trochu humornou formou. Text napsal z větší části Jiří Komínek.
  • TRY TO LIE (Zkus lhát)
    Čím drsnější svět, tím drsněji se v něm musí člověk chovat, aby přežil a proto platí heslo -Nikomu nevěř-. Děcka v tomhle vyrůstaj a jestliže kolem sebe viděj jen mystifikaci, podvod a lež, prostě si tyhle věci osvojí a až vyrostou budou se chovat a jednat zrovna tak.
  • SOLDIERS OF A DIFFERENT WORLD (Vojáci cizího světa)
    Může to být o konfliktu na Balkáně a taky to může být o jakýmkoli válečnym konfliktu, ve kterým to vždycky odnesou ti nevinní. Ten chlápek v tý písničce unikl vyvraždění vesnice a říká si jestli to není vlastně jenom nějakej krutej sen. Prolnutí reality a fikce.
  • TEQUILA UNDER THE DARK SUN (Tequila pod temným sluncem)
    Chtěli jsme udělat takovej kontrast. V textu se říká: "Na jihu se válčí a tady je klid, tak si to rychle užijme než někdo příjde a zkurví nám to". Vysmahli jsme tam takovou až kýčovitou pohodu - pláž, vlny, tráva, chlast, no není to nádhera? Je to tak trochu parafráze na jeden Renčínův fór.
  • US AND THEM (My a oni)
    Jirka Komínek mi jednou řekl, že píšu moc ukecaný texty, tak tohle je ten jeden z těch spíše sloganovitejch, kde je všechno jasný - černá a bílá. Klasickej konflikt mezi generací, která se chce bavit (něco jako: "Jsme tady a teď a chcem bejt v pohodě a kašlem na vás") a starší generací, která je u moci a tím vytváří pravidla, který jsou pro tu mladší generaci naprosto nepřijatelný. Tyhle věci se navíc v poslední době přiostřujou (u nás zákon o drogách, venku např. Criminal Justice Act). Nicméně musím říct, že mi tenhleten typ psaní textů moc nevyhovuje.
  • NO WAY IN THIS REALITY (Není cesty v týhle realitě)
    Kyberpunkovej text, zase o úniku. Kam jinam než do jiný reality - do počítačový sítě. Nejstarší věc na desce, vznikla v roce 1995.
  • PAPERBACK WRITER
    Reminiscence na 60.léta, jejichž symbolem byli právě Beatles. Je to srandovní písnička, tak jsme ji jako takovej srandovní úlet udělali.
  • SHE'S THE RIGHT GIRL (Je to správná holka)
    Reakce na kult reklam, modelek a všeho toho nablejskanýho světa pochybný slávy, která, jak všichni víme, má i svý stinný stránky. Když si prostě na něco zvyknete, pak i když to začnete nenávidět, je těžký to opustit. Když to sype. A uvnitř zbyde jen prázdnota...
  • FLASHBACKS (Záblesky paměti)
    Ten text je psanej pod vlivem acidu, proto je takovej roztřískanej a neuchopitelnej. Ale mám z něj dobrý pocit. Podařilo se tam nacpat něco, co je za stěnou, za zrcadlem. Je tam něco, o čem se zpívá v posledním verši: "nevím co je realita / a co je sen." Zpěv je schválně sférickej a hodně s echem, protože tenhle typ vesmíru je obrovskej a ty si to prožíváš sám. Takže bych tenhle ploužák moc nepodceňoval. Ale ani nepřeceňoval. Sou tam asi jen čtyry akordy.
  • EPILOGUE: WHAT FILLS ME UP? (Epilog: Co mě naplní?)
    Bubínky a zpěv se ztrácí v hluku aut. Signalizace osamělosti člověka v dnešní době. Ten chlápek tam zpívá přibližně toto: "Dělám to a to a čekám na něco co mě naplní". Kéž by se dočkal.

RECENZE KONCERTU "10. LET NAŠROT" V ROXY (listopad 1998)

Když se nekomerční rocková kapela dožije ve zdraví požehnaných deseti let, pak je to pádný důvod k oslavě. A to k pořádné. Tím spíš, jedná-li se (a ono se o ně v tomto případě opravdu jedná) o havlíčkobrodské Našrot. Hardcorová partička, která za svou existenci prošla tu menšími, tu zase většími skandály, se tedy v těchto dnech dožívá významného jubilea. Při této nesporně slavnostní příležitosti neponechala nic náhodě a uspořádala v pražském rockovém klubu Roxy výroční koncert, na který si nezapomněla přizvat spřátelené kapely. Do solidně zaplněného sálu spustili jako první Gnu, kteří svým nepříliš nápaditým pojetím hardcoru příliš vzruchu nevyvolali. Na druhou stranu je pravda, že by se v českých luzích a hájích našlo dost kapel stejného zaměření, které jsou kvalitativně o několik tříd níž, než právě čertíci z Gnu.

Plexis přinesli starý dobrý punk rock. Jedna vypalovačka střídala druhou a Petr Hošek se svou novou image, červeným přelivem, řádil jako tajfun a byl zkrátka k neudržení. Plexis už dlouhá léta hrají stále stejnou punkovou písničku, což je jeden z mnoha důvodů, proč jsou Hošek a spol. sympatičtí. Vypalovačku Televize (například) zná dnes už každé pubescentní dítě, kterému aspoň něco říká pojem punk. Zazněla i Jsem zhulenej a k velké radosti publika klipová novinka To, která díky své jednoduchosti (nemyšleno v žádném případě pejorativně) a přímočarosti rozdovádí snad i hluchého. Plexis odehráli výborný blok, což se ovšem nedá v plné míře říct o zvuku, který místy rval nejen uši.

Našrot a zejména Hraboš, zpívající se zápalem a feelingem, byli ve výtečné formě, o čemž svědčil dokonalý kotel, který se s příchodem kapely bleskurychle utvořil pod pódiem. Našinec si přišel opravdu na své: zazněly totiž všechny možné skladby od prvního až do posledního alba, včetně těch z mé oblíbené desky Cornered Animal (1996). Znovu se mi potvrdilo, že Našrot jsou stoprocentně živou kapelou. Nasazení bylo naprosto stoprocentní a energie tak hustá, že by se dala krájet. Na závěr, jako ostatně už tradičně, zahráli Hendrixovu Purple Haze, kterou hrají na koncertech už tři roky.

Hrádek, člen Slut, se před vystoupením svěřil, že kvitují možnost přispět k oslavě kamarádů z Našrot, protože to jsou pohodoví lidé. A přesně taková byla i závěrečná tečka v podobě Slut, pohodová. Rozmanitá hardcorová kolekce se postarala o důstojný konec jednoho vydařeného večera, kdy se slavilo ještě dlouho po skončení koncertu.
Tak, Hraboši, už se těším na vaše dvacáté výročí.

NAŠROT - článek pro ženský (haha) magazín Xantipa 12/1998

Kompilace s názvem Rebélie zachytila na jaře roku 1990 výsek z bohaté české punkové scény. S trochou nadsázky lze říci, že zachytila pomyslnou špičku domácích "květin v popelnici" (Album Řekni, kde ty kytky jsou?, které před pouhými osmi lety platilo za mezník, je dnes už úspěšně zapomenuto). Polovina sestav zde zachycených neexistuje. Zbylé fungují dál: Plexis si však musel projít obdobím několikaleté klinické smrti a Tři sestry zaujaly čestné místo ve výkladní skříni největších šamanů českého gramotrhu, firmy Monitor EMI. Jediní, kdo přežili, navíc v sestavě jen mírně obměněné, je kapela NAŠROT.

Na Rebélii působili trochu paradoxně. Snad po žádné období své existence, ani v předchozích inkarnacích nebyli NAŠROT čistě punkovou skupinou. Hudební peripetie tria, posléze čtveřice z Havlíčkova Brodu, více než co jiného opisují dobové metamorfózy říznější a energičtější odnože punku, totiž hardcore. Zkratkovitě podaná "skrytá léta" skupiny v husákovském bezčasí osmdesátých let: Havlíčkobrodské silně podzemní formace KŘEČOVÝ ŽÍLY a GUMOVEJ KNEDLÍK plus happeningové sdružení MAAMA (vše v rozmezí let 1981-86) byly teritorii, na nichž se pohybovala budoucí základní sestava Našrotu, tedy zpěvák a kytarista Hraboš, baskytarista Martha a bubeník Jouza (občanská jména nejsou podstatná). Našrot se poprvé představil v květnu 1988.

Události prvních tří let se hnaly stejně rychle jako první písničky. Debut Destructive Tour, řada koncertů (před listopadem 89 vesměs poloilegálních), dva rozpady, zhruba stejný počet výpadů za hranice a na jaře 1992 soumrak bohů, vyplývající z životního stylu tak dobře symbolizovaného názvem kapely. Přežili jej, angažovali kytaristu Ceemeka a pokračovali.

Souběžně se snad největší krizí v historii skupiny se začal proměňovat její hudební výraz. Z Ameriky došplíchla do Čech vlna skupin, mísících hardcoreovou agresivitu a údernost s tanečním a hybným funkem - a Našrot se v ní vykoupali také. Na rozdíl od českých kopií RAGE AGAINST THE MACHINE či HELMET si ale udrželi určitou svébytnost, takže když už si je i renomovaní publicisté s někým pletli, pak s originálem. Češtinu už Našrot dávno předtím vystřídali za rockové esperanto. Výsledkem byla alba Brain Investigator (1993) a Cornered Animal (1995), drsné vize ztracené existence v technologiemi a násilím přeplněném konci tisíciletí. Formu skupiny stvrdil festival Jam 96, kde v prvním, deštivém večeru sehráli zcela vyrovnanou partii s americkými hardcoreovými špičkami JESUS LIZARD.

Jestliže je oficiálním měřítkem úspěšnosti jakékoliv skupiny postup na trase demokazeta - malá firma - "velká pětka" (některá z firem, zastupujících na našem trhu nadnárodní gramokoncerny), jde Našrot po celá devadesátá léta přesně opačným směrem. Poslední album vydali u firmičky Save: jenže výše zmíněná kritéria se na kopyto skupin typu Našrot prostě naroubovat nedají. Album, v nejlepší tradici předchozích textů nazvané The Guide To The Wild Years, naznačilo další únik z hardcoreového claimu. Letmá koketérie s moderními trendy taneční elektronické hudby na jedné straně, ne tak agresivní výraz skupiny na druhé - ale stále přítomná energie, symbolizovaná už před léty jedním novinovým titulkem: "Být Našrot znamená odplazit se z pódia po čtyřech."

Recenze koncertu Našrot na festivalu Poličské rockoupání
v červnu 2002 (internetové stránky festivalu)

Všechno to dnes začalo divadlem, které bylo dobré (v rámci podmínek) ale já nejsem divadelní znalec, takže nic nebudu komentovat, já sem tady od muziky ,... po kulturní vložce zahrála pohodová skupina Neřež. Po páteční noci byli všichni mírně převálcovaní a unavení, chlad energie taky nepřidal. Počasí je vážně potvora a dává Rockoupání vážně pravý význam ,... veškerý páteční nepořádek byl tatam. Nikde ani kelímek, voda z koupaliště byla odstraněna nasazením elitních metařů z řad pořadatelů a byla znovu pohoda ,... když se na pódiu připravovala skupina Jolly Joker, vše nasvědčovalo tomu, že půjde o tvrdý metal. V programu se ale uvádělo něco jiného. Když se rozehrával kytarista, vzpomněl jsem si na hutné kytarové riffy od KoRn. Bohužel výsledek byl jiný. Ale bylo to dobré ,... další kulturní vložkou bylo loutkové divadlo v podání Láďových hochů. Velice, velice zajímavý podnik "Prchá, mrcha" ozývalo se z hrdel dabujících a lidé byli ve velice dobré náladě, divadlo všemu jenom pomohlo ,... dalším interpretem na řadě byl Jiří Schmitzer. Od tohoto herce/zpěváka nikdo nečekal nějakou energickou pařbu, od toho tu pan Schmitzer nebyl. Jeho parketou je bavení hudbou a to ovládá dokonale. Jeho texty rozesmějí i toho největšího bručouna. Bezvadné ! Lidé byli nadšení jeho vystoupením a žádali si ho víc a víc. Struny praskaly, ale Jirka stále hrál a hrál. Po velice dlouhém výstupu už Jirka nevěděl co má hrát, tak zahrál "Prd" ,... Ready Kirken byli další. Takový hezky učesaný rock ,... další mobil hledá majitele a jeho údajný majitel přesvědčuje pořadatele, aby mu vydali jeho telefon. Nakonec se mu to po sdělení telefoního čísla podařilo. Ztrácely se i věci nevídané, například občanky ! Vážně zvláštní.

Další se na pódiu objevuje další poličská kapela. Tentokrát se jménem Nasaďte Ski. Jejich pohodová muzika převážně poličské publikum potěšila a pěkně rozzářila. Problémy s novou kytarou Jirky Mužíka byly vyřešeny a lyžníci hráli jako o život. Paráda. Veselá hudba plná radosti a pozitivní energie a nakonec proletěla skladba "Fčelka" ,... pražští EastPark převzali rozjeté publikum a svoji kombinací blues a rocku zavalili publikum, které nestihlo vychladnout a to je ještě čekala Vypsaná Fixa z dalšího města na "P", tentokrát Pardubice. Pořadatelé excelují v boji proti plastovým kelímkům a jinému odpadu, jako by za každý kus měli speciální peněžní bonus. Kdoví co je tak dobře motivovalo ,... Vypsaná Fixa hrála a stále hraje velice dobře. Zpěvák se vzhledem Curta Cobaina a hlasem Eddieho Veddera nás opravdu rozjančil a při jejich hitu s názvem "Stereoid" opravdu potěšil. Výborná kapela a hlavně bezvadně načasovaná. Nemůžeme ani vydechnout ,... kolem deváté hodiny se na pódium dostala skupina Krištof a fanynky šílely. Ale kapele, kterou předcházeli, v mých očích nesahali ani po kotníky.Další skupinou, která se připravovala na své vystoupení byla havlíčkobrodská kapela Našrot. Naprosto unikátní zážitek srovnatelný s energií projektu Parabelum z minulého dne. Opravdu vynikající. Teplota klesla na hranici deseti a méně stupňů celsia, ale pot nás hřál. Našrot opravdu předvedli umění, které je dnes relativně vzácné. Dokázali publikum dokonale překvapovat. Jejich hra byla brilantní a příští rok se snad objeví znova. Skupina, co stojí za vidění ,... Znouzectnost na startovním poli a publikum nenechali vychladnout. Jejich hasiči nic nehasili, naopak podpalovali ,... skupinu Sto Zvířat prováděl velice, velice studený déšť, který byl příjemný asi jako tropickej exém. Bohužel. Ale hráli skvěle. Ještě aby ne, když na ně nepršelo ! :-)

Poslední skupinou byli N.V.Ú. (Nápravně Výchovný Ústav). Sobotní večer byl zakončen o půl třetí a bylo po všem. Následovala cesta domů, která byla plná dojmů a musím říci, že v naprosté většině případů, to byly dojmy vysoce pozitivní. Pátý ročník se podařil a šestý bude ještě lepší!

Recenze koncertu NAŠROT a INSANIA v Českých Budějovicích (Černý Velbloud)
19. února 2005, internetový magazín METALOPOLIS

Živelná pohroma gargantuovských rozměrů ničí Českou republiku! Tornádo zvané INSANIA, svéhlavě ničící hlavně svatostánky dobra i zla, a hurikán, jenž si od meteorologů vysloužil název NAŠROT, se spojili a ničí naši zemi! Naposledy bylo toto duo pozorováno v jihočeském městě, kde by chtěl žít každý, tedy v Českých Budějovicích. Epicentrum vzniklé sonické bouře bylo propočítané na tamější rockový klub zvaný Černý Velbloud. Jako meteorolog amatér, s velkém zájmem o netradiční přírodní úkazy, jsem neodolal a z Plzně se do jihočeské metropole vypravil.

Klubík někdy po osmé hodině zel ještě relativní prázdnotou. Jedním z důvodů možná byla přítomnost táborského uragánu SUNSHINE, který měl taktéž v sobotu řádit v teritoriu města. Z důvěrných zdrojů jsem však věděl, že chyby ve výpočtech zapříčiní výskyt uragánu v místech, odkud nebude z Budějic viditelný. K deváté hodině se Velbloud začal plnit a z toho, co jsem vypozoroval, z velké míry lidmi trochu zklamanými z nepřítomnosti SUNSHINE v konkurenčním klubu. Role prvního hrajícího se zhostil kyber-astrální kvartet INSANIA, jenž se chopil z nepříliš vysoké kazatelny hlásat své hardcorové evangelium. Stalo se tak na můj vkus již poměrně pozdě - něco málo před desátou hodinou večerní. Úvodem se stala vypalovačka "Čert ví, kdo vlastně jsme" z předposledního alba "Trans-Mystic Anarchy". Hned v počátku jsem zaregistroval několik zvláštností, kterým úkaz INSANIA trpěl. Hlavním nedostatkem (pouhým uchem rozpoznatelným), byla úroveň zvukové kulisy, jež set astrální-hydry provázela. Velmi nečitelný zvuk, podivně zahuhlaná kytara a naprosto nezřetelné zpěvy. Kdybych neznal všechny texty zpaměti, asi bych si jen těžko domýšlel, o čem jednotlivé skladby jsou. Playlist obsahoval hlavně průřez z dvou posledních desek "Trans-Mystic Anarchy" a "Out". Ve vytí větrů jsem ale rozeznal i melodie známé to ódy na radostnou báseň K. H. Máchy "Máj". Nechyběly samozřejmě sonické fragmenty, které fenomén INSANIA dává k dobru pravidelně, např. "Vražda ve staré hvězdárně" nebo "Rouhání je pro nás evergreen (zabuším na bránu pekelnou)". Po hudební stránce vše strojově přesné, jen škoda toho zvuku, nicméně když se ohlédnu zpět - již dlouho jsem INSANIU s opravdu dobrým zvukem neslyšel.

V přestávce mě mistři cechu zvukařského ujistili, že zvuk havlíčkobrodského hurikánu bude o poznání lepší. Upoutal mě fakt, že si strunný nástroj na pódium nese i frontman Petr "Hraboš" Hrabalík. Spolu s archaicky působící elektrickou kytarou se na levé straně pódia objevilo i combo, jenž bylo s velkou mírou pravděpodobnosti starší nežli já. Obavy o zvuk byly na nějakou dobu zahnány hned první skladbou "Live Is Elsewhere", jejíž počáteční sonická bouře byla dobře čitelná, měla koule a přitom se sama koulí nestala. Zlom nastal zhruba u čtvrté skladby, kterou byla arabskoetnická pecka "Going To Shamballah". Kytarista Ceemek urval strunu a nastala malá improvizační vložka, kterou v dálněvýchodním duchu vyplnil hlavně Hraboš a bubeník Jouza. Ceemek bohužel nevyřešil problém tím, aby natáhl strunu novou, ale začal ladit Hrabošův nástroj. Od té chvíle se zvukové poměry pod pódiem citelně zhoršily. Kytara se vzpouzela, prazvláštně propískávala, byla převýškovaná a zvuk již nebyl tak hutný. Celkový sound mi trochu připomněl hluboce undergroundový kabátec, jakým byla oděna první našroťácká dema. Ani zvuk, ani trochu odumřelé publikum však nezastavily zpěváka Hraboše v jeho vitálním živelném projevu, kterým přeci jen strhl několik jedinců k pohybu. Nechyběly ani klasické Hrabošovy roznožky, běhání z jedné strany pódia na druhou, nasazení, energie (škoda, že stejně nepůsobí i zbytek skupiny), zkrátka vše dle Péťovo definice HC: "Jestliže po koncertě slezeš z pódia po čtyřech, je to hardcore." Ke slyšení byl celkový průřez tvorbou, hlavním pilířem se staly skladby z "Mirror And Mask" a prozatím posledního alba "Psychodrama", z nichž jsem jednu či dvě v "koncertní úpravě" zpočátku téměř nepoznal. Z alba "The Guide To The Wild Years" byla ke slyšení písnička "Us And Them", ale i pecky mnohem starší, například "Bastard". Závěr patřil stařičkému coveru "I´m Free" od THE WHO, po němž přišel na řadu přídavek ve formě klasiky zvané "Hnijící královna" (cover od skupiny GUMOVÝ KNEDLÍK) zaznamenané v roce 1991 na prvním albu NAŠROTU "Destructive Tour".

To již ale nastal čas pozvolna sbalit meteorologické pozorovatelské vybavení a zanechat za zády útroby místa, kterými se obě živelné pohromy prohnaly. A přestože zvuková kulisa, provázející oba povětrnostní HC fenomény, nepatřila k těm nejpovedenějším, odcházel jsem spokojen a cesty nelitoval.

RECENZE FESTU TRUTNOV OPEN AIR, SRPEN 2005

BLOG: Chyba sparťanskýho středopolaře (výňatek)

…to je na delší dobu z malé scény vše, přesouváme se k dramaturgicky zajímavější klubovce. Rozjezd je rozpačitější. Locomotive dokázali naverbovat hodně kotelníků, mě se ale nezdá jejich vystupování. Koukat, jak na mě rádoby tvrďácký kytarista nastřelený ve sportovním úboru celou dobu ukazuje paroháče, fakt nemusím. Po pauze na oběd tak vše vylepšují Našrot. Na předposlední desce se nechali ovlivnit arabskou muzikou a vznikly z toho pecky jako Snowing In The Desert nebo Going To Shamballah. Frontman Hraboš by navíc mohl své mladší kolegy vyučovat v nasazení a přirozenosti.

Už loni mě tady zaujali indiepunkrockoví Newman. Pokročili v souhře a korálovsky řečeno, hrají neuvěřitelně šťavnatou a výživnou muziku, která by neměla uniknout vaší pozornosti. Bez cellisty, který zní pro dnešek pouze z mašinek, dorazili severomoravští Lu. Jejich snová muzika s originálním vysokým vokálem vás pohltí a vy si se zavřenýma očima můžete dopřát potřebný klídek ve festivalovém běsu. Cover od The Doors ukázal, jak se taková věc má dělat – tušíte, jaká píseň byla předlohou, ale zároveň posloucháte úplně nové dílo. Ještě trošku upravit proslovy mezi písněmi, kdy kytarista s basákem mluví přes sebe a vy nakonec nerozumíte nikomu, a i takový blbec náročný, jako jsem já, bude bez výhrad spokojen…

RECENZE FESTU TRUTNOV OPEN AIR, SRPEN 2007, BLOG ARCHIVE

Tak, další ročník Trutnova je úspěšně za mnou a je čas na malé shrnutí této vcelku podařené akce. Vyjeli jsme v pátek z Brna a chmurně zataženou oblohou jsme se pomalu probojovávali přes několik benzinek až na Bojiště. Čtvrteční večerní zprávy o mega velkém počtu lidí nelhaly – při našem příjezdu v 14 hodin už byla louka slušně zaplněná, cálnuli jsme tedy kilo za parkovné na konci louky a vydali se hledat naší předsunutou hlídku, která měla za úkol zabrat flek. K mému velkému překvapení tento úkol opravdu zvládli, připojili jsme náš stan do už stojícího kolečka s plachtou nad námi a vydali se za prvními tóny a loky.

Přesné pořadí kapel se mi celkem slilo, takže to vezmu spíš heslovitě podle toho, jak mi co utkvělo v paměti. Insania jako vždy výborná, I když tento rok jsem je slyšel naživo už potřetí a tak jsem v půli koncíku zmizel na hlavní stage. Visáči mě oproti tomu vůbec nevzali, pomalu se z toho stává zábavová kapela. Našrot mě rozsekali úplně stejně jako minule, je s podivem, že hrají tak poskrovnu. Fixe vůbec nepasuje velké pódium, nejlepší je fakt v nacpaném malém klubu, kde na lidi kape pot ze stropu. Krucipusk mě příjemně překvapil, jejich studiovky vůbec nemusím. Pražský výběr měli pěknou show, ale i s Kubiškou to jde mimo mě, druhou jmenovanou jsem navíc prostál ve frontě na pivko. Baumaxu jsem vydržel asi jednu písničku, přeplněná malá céna divnýma lidma na mě byla moc. NVÚ po ránu výborní, stejně tak ušli i Totáči. Totální zklamání jsem zažil u Dhol Foundation, přišlo mi to se svou šou jako nejhrubší popík (zhruba na stejné úrovni jako ten výběr z Prahy). NIL jsem slyšel jen na půl ucha, před měsícem v Kuřimi mě zaujali víc (řekl bych, že podobný problém jako fixa, tedy velký pódium). Naprosto mě dostali SPS, punkový koncert jako za starých časů – kapela ožralá a pogaři zvířili hlínu pod pódiem tak, že občas nebylo vidět.

A mimohudební zážitky? Prvotní otřes z toho, kolik bylo v pátek všude lidí – v průběhu víkendu se to díkybohu rozpustilo. Málo ToiToiek, ve stanovém městečku to se záchody bylo docela tristní. Fronty na pivko – hlavně stánek nad hlavní backstage a taky ten u malé scény dost nestíhaly, pod borovicí to bylo ok. Škoda, že se zmenšily koryta v umývárce, už to bubnování tak dobře nezní jako dřív. Potěšila naopak přítomnost sprch a také kelímky na výkup spolu s recyklovatelnými tácky – velké plus! Počasí bylo i přes nepříznivou předpověď naprosto super, překvapila mě hromada ženských a také menší počet punkerů než obvykle.

RECENZE KONCERTU 20 LET NAŠROT V PRAZE (RC VAGON, 12.12.2008)

MAGAZÍN ROCK & POP (leden 2009)

Ani po 20 letech nepatří do starého železa
Někteří byli na šrot už u předkapel

Dvě dekády, to je na tak autodestruktivní kapelu jako Našrot téměř neuvěřitelný výkon. A přece se povedlo (což ukazovala i retrospektivní výstava fotek na stěnách). Takové výročí už stojí za oslavu, zvlášť když k tomu křtíte novou desku.

Celou trachtaci odpálili 11m3, sídlem prý žižkovští, avšak podle verbálního projevu jednotlivých členů band spíše kosmopolitní. Jejich hudbu dokonce kdosi přirovnal k The Clash a část pravdy na tom bude. Zvuk kytar vzýval punkové vzory a přecházel až do hájemství drsnějších kytarovém.

Přestávku vyplnil moderátor Hraboš, když fanoušky poprosil o strpení z důvodu přestavby (aparátu). K podiu se postupně stáhly milovníci tvrdé a ještě tvrdší hudby, aby si po chvíli pochutnali na zvukových erupcích formace Gnu. Velmi emotivní a energický projev dával vzpomenout na dávné časy, kdy ještě hard core byl hard corem.

Než si však diváci stihli utřídit souvislosti, nahrnuli se na scénu oslavenci. I když, nahrnuli… Bubeník svým následným odchodem k baru atmosféru poněkud zahustil. Ale správné hvězdy musí dělat drahoty, to patří k věci.

Kapela vynahradila všem čekání a s prvním hrábnutím do strun valila do lidí, sevřených úzkým prostorem, tlakovou vlnu zvuku. Hraboš jako správný frontman nešetřil pohybem, až mu mikrofon vyletěl do první řady (rychlá ruka se ale najde vždy). V setlistu logicky nechyběly věci z křtěné „Rag(e)time“ jako třeba „Bloody Oil“ či „Refugees From The Future“, ale ani ukázky „arabizujícího“ hard core typu „Gong To Shamballah“ (z „The Mirror And The Mask“). Vše pak vygradovalo aktem (křtícím), jehož se zkušeně zhostili Petr „Mucho“ Hošek a režisér Zdeněk Suchý. V rámci tradičního rituálu postříkali šumivým sektem kromě nového alba přítomné fans pod scénou. Po této milé povinnosti se muzikanti chopili opět nástrojů a dovedli své vystoupení na konec cesty. Koncert jasně ukázal, že i bouřlivý životní styl může přinést své ovoce.