Cesta, jak jsem se ocitl na mlejně šéfem kuchyně, vede skrzeva moje jinošství v pražských kavárnách, hospodách a putykách, pak přes Vídeň a nevim kudy ještě…Nicméně jsem se už za minula projevil, že umim uvařit pro pár set lidí, na mejdanu tamtéž před 2 týdny.To bylo levou zadní, v této chvíli již prozradím, že pravou zadní (nohu) mám zcela klasicky na začátku léta vymklou z kotníku a pohybuju se prostřednictvím berlí, případně vycházkové hole.
Původní kuchařský gang z předchozích fesťáků pochází z Pelhřimova - je s nima prča a dokud nemaj víc jak 14 promile i makaj. Tagže jsme během tý pařby vyfrkli pár megahrnců gulášů, hlívovou držkovou, buřtgulagy, stejky z kuřat, pečený nohy, v neděli dokonce kuře na paprice, balsamikovej salát s kuřecím a kdovíco ještě…
A hlavně: navzdory předpokladu je na mlejně kuchyň nejchladnějším místem, díky čemuž jsme tam nezmírali horkem, jako ostatní, nicméně toto privilegium jsem si zase minulý mejdan odsloužil ve strašný zimě, kdy jsme na plameni pálili prázdný kastról a hřáli se kolem. Další vychytávka byla, že jako kripl jsem stál autem kousek od kuchyně na cestě k rybníku, takže k zanoření skokem z mola stačilo pár sekund. Člověk stejně schnul tak rychle, že se nemusel převlíkat.
Jako první kapela hrála Našrotovjačka alias Nasrat (jinak Našrot). K mému údivu hráli fšecky styly (kromě snad dechovky a čárlstónu) např. funky a jednu Jouza za bicíma vyfrk jasný buggy, přičemž Hraboš imitoval vsedě Lemmyho. Bylo to fakt dobrý, fandil jsem tak, že jsem přišel vo vokál, jež nemám dodnes (čtvrtek), což jasně podtrhuje kvality akce.
Před starou kaplí s křížem vařil čaj islamista, nad ním ve věžičce vyhrával Rasta reggae k čemuž musim ještě dodat, že měl původně hrát v karavanu, který je zavěšen vysoko ve stromech, ale Rasta má dready do třech pater schovaný pod šátkem (díky čemuž ho už 2x kontrolovali, zda není utečenec!), takže ani nevíš, kde nosí čelovku a do karavanu se na vejšku prostě nevešel.
Před islamistou u rybníka tančili hodinu odpoledne hare krišňáci V tom strašným vedru si posléze vymohli u Skaláka, že budou křepčit i uvnitř u pódia. Což se taky stalo, někteří lidi tančili na tom vedru s nima. Šla se kouknout mimo jiné i islamistka Jiřinka, jež se s rukama od betelu za chvíli přidala (poté ještě křepčila na další kapely a pak prý usnula někde na šutrech) a pak prý u islamistů došlo k tělesným trestům. Jak řikám, bylo vedro… Takže krišňáci dali další hodinu, načež Heda od Kačera začala pokřikovat a následně jsme skandovali „ještě jednou“, nebo „ zahraj ještě, vole!“, a zděšení Krišňáci utíkali všemi směry…. Takže bžunda.
Na šutrech u podia spal kdekdo, dokonce náš kuchyňský Míra, který se ale později přesunul spát na hromadu pytlů s chleby, takže se vyspal a pak zase myslel a makal, což bylo např. v sobotu ojedinělé. Kuchyň tehdy byla plná asi 16ti lidí, z nichž 6 spalo, i jejich psi tam spali, další na ně hovořili a na ně hovořili ti další, vařit se nedalo, nebylo kde, i kdyby nohy byly zdravý. Míru bych ještě jednou vyzdvihnul za jeho obratnou vnímavost i ve stavech (Šáma nás ještě upgradoval houbama), kdy ostatní byli v Pejru….
Spánku nic nepřálo, takže jsem jen chodil padnout na matraci do auta, často i bez upozornění kolegům a sebepřítomnosti, takže netvrdim, že jsem nebyl přistižen v indispozici. Mohla za to ponejvíc lahev moravskýho LSD (slivovice), jež se objevila náhle v mrazáku a já měl na ni nárok - zejména však proto, že jsem ji celou zachránil, když ji Sysel (lump jeden) kradmo odnášel pryč!
Až v neděli jsem zjistil, že festival bude ještě v pondělí, páč národ má prodloužené volno (kdo má takovou věc vědět?). A v kuchyni docházely suroviny…cibule, pak česnek, koření…jako správnej chlap jsem večer před tou situací zdrhnul (původně jsem chtěl napsat „vzal čáru“, ale to by bylo zavádějící).
Pondělí už jsme nějak dali, úterý se léčili - seděli jsme se Šárkou, Florýskem a několika dalšíma, byli jsme zelení a dobře bylo jenom Skalákovi, kterej skoro nepil.
Já se léčil ještě ve středu…