Mladá fronta, 27.4.1990 sampler "REBELIE - PUNK ´n´ Oi!"

PUNK JAKO FOLKLÓR

Milovníky lidových písní a krojů by asi vystoupení punkové kapely ve Strážnici pobouřilo. Přitom by, na rozdíl od většiny ostatních souborů, předvedla skutečně živý folklór. Punk, i když by se tato charakterizace jeho vyznavačům asi nelíbila, je jedním z nejvýraznějších projevů městského folklóru. Má dokonce svoje specifické kroje, typické účesy, i když hlavní je hudba.

U punkových kapel je nejdůležitější přesvědčivost, což je ostatně pro folklór typické. Forma je zažitá - sudé rytmy, tu a tam polka, i když v mnohem vyšším tempu, a snadno zapamatovatelné refrény. Dokonce se objevují i parafráze, třeba Suchého a Šlitra. Ovšem z jejich Malého kotěte zbyl jen refrén s pozměněným textem: "Kluci a děvčata, pěstujte prasata, země je kulatá, svinstva je tu dost." Punk však nekomentuje jenom situaci, ale zaujímá stanovisko, jako třeba Šanov v další parafrázi: "Nikdo nás nechce, nikdo nás nemiluje, nikdo nás nemá rád, protože jsme mladý nezkušený smradi, musíme poslouchat. A my dva se chcem a my dva se milujem, a my dva se chcem brát, budem si dělat, jak se nám líbí a na vás budeme srát."

Extrémní snaha o vymanění se ze společnosti je pro punk typická. jeho vyznavači stojí na jejím okraji, bez snah se zařadit, neboť nechtějí být "kolečky ve stroji, co šlape jak hodiny" o němž zpívá havlíčkobrodský Našrot. A tak je pochopitelné, že "šlapeme po kráse" a"zdvíháme ohavnost" když "chcípáme v továrnách" a "nepudem do nebe". Ještě pregnantněji než Šanov to vyjádřila Fabrika ve stejnojmenné písni. Tu však na desce, ačkoli byla natočena, nenajdeme. Slogan "zasraná, zmrdaná fabrika" připadal Supraphonu, který album distribuuje, přece jen příliš silný.

Punková obžaloba je možná tvrdá, ale pravdivá. Industriální společnost se snaží každého přizpůsobit k obrazu svému. Omezuje ho často víc, než je nutné. A punkeři se těmto trendům brání. Ne však proto, aby se dostali výš do těch vrstev, kde si někdo "jen tak žije, občas ňákej průser taťka mu zalepí", jak říká Našrot. Oni svůj styl života netouží měnit, ačkoli "čtvrtá kategorie v pavlačovým domu pevný zdraví podryje bělochům i Romům", !přesto každý má rád přípotoční nížiny - lepší, než se stěhovat na sídliště Lužiny." Aspoň Tři sestry si to myslí.

Samozřejmě že i v tomto životě se najdou povyražení. Jedním je punk, teď myslím hudbu, za kterou jsou ochotni jezdit přes půl republiky a pak hospoda. Tři sestry zpívají o té své: "Sedím na Kovárně, piju jedno za druhym, protože je pátek, tak co s ním." Občas se objeví i nějaká ta dívka, třeba"na první pohled z nóbl rodiny, ať nepočítám s tím, že se se mnou zahodí. Vláčela mě parketem v rytmu tanga, pak když se napila, byla s ní sranda." Leč konec v podání Fabriky je tvrdý: "Náročnej víkend prožil jsem v kavárně, bez peněz a s kapavkou teď je mi náramně." Prostě na lepší společnost vždy punker doplatí. Alespoň v písních.

Album je cenné především z dokumentárního hlediska.Pravda, mohlo být lépe natočeno, i když poslední Turbo ukazuje, že ani hodně dobré studio automaticky nezaručuje dokonalý zvuk, podstatné však je, že se podařilo zachovat charakter hudby. Dokonce není velký rozdíl mezi studiovými nahrávkami a koncertním záznamem Šanova. Sklepní zvuk však majitele hi - fi aparatur asi nenadchne.

K desce mám ovšem jednu podstatnější výhradu, a to k výběru kapel. Nepovažuji za optimální kombinovat punkové soubory se skinheadským Orlíkem, i když vím, že v zahraničí se to dělává. Ale znám vztahy mezi vyznavači obou hnutí. Navíc skinheadská filosofie, patrná nejlépe z hned první písně Orlíku, slovy "teče nám v žilách stejná krev, teče nám v žilách český pivo, buď tvrdej, i když se plazíš po čtyřech, pivo sem, pivo tam, ať je živo" vymyká z rámce desky, přestože hudba se moc neliší.

Mezi kapelami působí nejpřesvědčivěji teplický Šanov. Pražští Plexis se snaží zasahovat širší posluchačskou obec a od punku se stále více vzdalují. Dobré jsou také Tři sestry, které klasické obsazení kytara, basa, bicí obohatily o akordeon. Do řady! stejně jako Fabrika doplácejí na nadměrnou délku skladeb, navíc projev druhé kapely je nevýrazný. Havlíčkobrodský Našrot přináší už jinou hudbu - tvrdé hardcore, které má sice s punkem společné základy, potlačuje však jeho melodičnost.

Přes výše uvedené nedostatky patří Monitoru dík, neb je to vůbec první punkové album u nás, které navíc vyšlo velmi aktuálně - natáčelo se v lednu a únoru, takže mu prominu i nepovedený obal.

© 2021 Našrot | Administrace | Mapa stránek | RSS
design by c.