PSOVI TVÁŘÍ V TVÁŘ
Třebaže zdaleka nepatřím k těm, kteří jsou tvorbou americké party DOG EAT DOG nekriticky uneseni, a už vůbec nevidím bůhvíjakou originalitu v tom, že používá saxofon (i když na druhou stranu je tenhle nástroj velice příjemným oživením jejího soundu), musím přiznat, že mě při setkání "face to face" docela dostala. Naživo má tahle formace neskutečný tah, její hybný hardcore propletený hip hopem pulsuje energií a třaskavostí a přes veškerou nářezovost je to v podstatě ohromná pohoda a odvaz: muzikanti se netváří, jako by jim spadly hračky do kanálu, ale upřímně se při hře baví a jiskra dobré nálady pochopitelně ihned přeskočila i do publika. Během cca hodinového vystoupení střídali Dog Eat Dog skladby z předloňského úspěšného debutu "All Boro Kings" s ochutnávkami z právě vydaného alba "Play Games" a nemohli pochopitelně opomenout své největší šlágry "Who´s The King" a "No Fronts". Na pražské kvarteto SLUT jsem se moc těšil, už jen proto, že jejich nedávná prvotina "Smell Me" se jim rozhodně povedla. Na Džbáně však působili - v protikladu třeba právě k Dog Eat Dog - jakoby zakřiknutě. Snad byla důvodem skutečnost, že celý Jam 96 otevírali a nutně se tedy na nich musela podepsat nervozita. Pozoruhodné vyznění jejich "alternativněcorové" muziky to přesto nemohlo výrazněji eliminovat.
NAŠROT pro mne osobně představoval hned po Ministry to nejlepší, co bylo první den Jamu k vidění. Jsem si plně vědom odvážnosti tohoto tvrzení, ale nemohu jinak: Frank Black a Bad Religion mě naživo nijak zvlášť neohromili, o Jesus Lizard a Godflesh ani nemluvě. Šťáva a nasazení, jež z celé kapely (a ze zpěváka Hraboše především) tryskaly takřka proudem, téměř v ničem nezaostávaly za jejími nejdivočejšími klubovými koncerty. Repertoárově se havlíčkobrodští přehrabovali převážně ve svých posledních dvou albech, ale jednou se vrátili až ke svému pět let starému kultovnímu debutu "Destructive Tour" a pokud jsem dobře slyšel, představili i jednu úplnou novinku. Jo, i v Čechách máme světové kapely...