Recenze od fanouška skupiny Romana Vogla Našrot - The Mirror & The Mask (BLACK POINT MUSIC)

Dnes již pětice Našrot dává náročnému rockovému posluchači vynikající dárek. Album The Mirror & The Mask má všechno, co má dobré album mít a posouvá kapelu do sféry vytříbeného crossoveru.

Začíná se jako za starých dobrých časů skvělým HC nářezem Life Is Elsewhere, který nám připomene, kde má Našrot své kořeny. Skladba šlape a tradiční křičený zpěv Hrabošovi vysloveně sedí. Ve druhé písni skalní hardcoreák již zavětří nějakou změnu, ale není se čeho bát. Smile For The Camera je instrumentálně perfektně zvládnutá mírnější skladba, která prošlapává cestu následující písni There´s No Way. Kdo čekal hudební uragán od začátku až do konce musí začít poslouchat. Tady již nastupuje kytarový funky projev v hardcoreovém obalu. Hrabošův zpěv se tu objevuje v úplně jiné, neznámé poloze, než jak jsme zvyklí, ale zvládá jej dokonale. Až se v téhle rovině Hraboš rozezpívá, nebude to mít chybu. Skvělá lehčí muzika s tvrdým rockovým vokálem pokračuje i ve skladbě Funky Town. Tady však již Našrot vplouvá někam do klasických jazz rockových vod. Celá kapela šlape jako hodinky a z mého pohledu se tato stylová kombinace jeví jako vynikající. Hraboš zpívá opět v nové poloze, tuto však již rutinně zvládá. Potvrzuje, že patří k nejlepším zpěvákům v daném stylu u nás. Brilantní krátké kytarové pasáže Ceemka tady také rozhodně stojí za zmínku. Při následující věci - Snowing In The Desert - už začíná běhat mráz po zádech. Skladba je zhmotněním všeho dobrého co v Našrotu je, dochuceného arabským kořením. Toto je typ písně, u které si přejete, aby nikdy neskončila. Skončit bohužel musí, avšak předává štafetový kolík skladbě Highway 2000, což je nádherná směs prvků funky a tvrdého metalu, u kterých si opět uvědomíte, že posloucháte bývalou jednu z nejlepších hardcoreových kapel u nás. Vhodně umístěné perkuse, bicí a kytarovo-basová linie na závěr umocňují nosný text - "let´s go". A kapela opravdu jede.

Nyní opět do Orientu ve skladbě Going To Shamballah. Mistrovsky provedená píseň, nemající žádných slabin. Všechny nástroje včetně zpěvu jsou špičkové. HC-rapové prvky v refrénu jsou typicky bělošské, tvrdé a emotivní. Toto je již přímý útok na vědomí a čistá energie, která se valí ve formě hudby na posluchače. A na koncertě, kde kapela hraje jako o život, se vše ještě více umocňuje. Následující název cover verze od The Who I Am Free by se dal použít jako motto celého alba. Je to opravdu svoboda projevu, co na celém albu Našrot předvádí. A to nás ještě čeká Arabian Magic Train. Tato skladba vás pohltí, neboť svým pomalým hypnotickým rytmem se valí dopředu jako skutečná mašina. Aranžmá celé písně je opravdu výborně vymyšleno. Jsou tu opět instrumentální lahůdky bicích a kytary. Zpěv je emotivní, škoda však, že není moc rozumět anglickému textu. Naštěstí je přiložen (stejně jako ostatní texty) společně s českým překladem v bookletu. Bezva nápad. Při poslechu "magického vlaku" někdy opět až zamrazí.

A je tu závěrečný cédéčkový bonus. It´s A Rhythm Generation je takový odpočinkový rytmický bonbónek na konec, který svým příklonem k latině vyčistí hlavu. Již výše zmínění, dále basák Martha, bubeník Jouza, perkusista Dréza i všichni hosté si zde vysloveně hrají. Chtělo by se až tancovat a to vše je umocněno skvělým textem.

Kdo si pořídí toto album, určitě neprohloupí. Našrot zraje jako víno a myslím, že není moc kapel, které jsou schopny předat muziku, kterou cítí takovým skvělým způsobem. To, co kapela předvádí na tomto cédéčku je opravdu úžasné.

R. Vogl

Hodnocení: 9 / 10

© 2021 Našrot | Administrace | Mapa stránek | RSS
design by c.