Co si vzpomínám, předchozí album "The Mirror & The Mask" se u kolegů hudebníchpublicistů dočkalo všeobecně nadšeného přijetí. To novinka "Psychorama" je vnímána oněco kontroverzněji. Dokonce i tradiční a odhodlaní zastánci Hrabošovy družiny se poseznámení s nahrávkou tváří jaksi rozpačitě. Moje maličkost se ke kovaným specialistům čifandům Našrotu neřadí, a tak jsem k albu přistupoval bez jasných očekávání, při prvnímsetkání měl víceméně neutrální pocity a postupně k němu čím dál víc nacházím cestu.
Pokusme se shrnout fakta - deska je hozená do orientální nálady (setkal jsem se dokonces glosou, že paralely se zeppelinovským "Kashmir" jsou silnější než je zdrávo). Hraboš nasvé poměry nebývale pečlivě zpívá na úkor řevu a také tvrdí, že je deska naskrzprostoupena temnotou.
Osobně bych bezvýchodnost či temnotu tolik nezdůrazňoval. Fakt je, že z nahrávky vycházíurčitý mlžný opar, ale stejně jako o melancholii by se dalo hovořit o éteričnosti čiatmosféričnosti. Nahrávka se totiž v prvé řadě zdá rozmáchlá, rozpínavá. Zvuk jenačechraný, hladivě vláčný, jakoby v rozporu s depresivními texty konejšivý. Platí to i ovypjatých pasážích, kdy kapela pořádně přitvrdí - nahrávka je krásně celistvá. Přitom ikouzelně rozmanitá: od názvuků funky, latiny, přes hard core po "goticky" naladěný pop.
Ještě k poznámce o orientálně/kashmirovských asociacích - znovu se ukazuje jakvýznamný pro vnímání toho kterého alba je posluchačský background každého jedince. Já sina zeppelíny až tolik nepotrpím, za to slyším v monumentálních klávesových linkách (viztřeba úvod "The Nightmare In Tanger") podobnost s Finy Amorphis.
Mnohaminutové kompozice, jichž je album plné, skýtají baječný prostor pro aranžérskéodbočky a gradaci. K nejkontroverznějším momentům kolekce patří píseň "It´s MyHomework", hudebně atraktivní díky chytlavému motivu a v napětí udržujícím přechodůmmezi rovinou rozvolněně akustickou a agresivně nářezovou, textově pojednávající osexuálním zneužívání dětí.
Jisté je, že Našrot po několikaleté pauze znovu přišli s deskou netuctovou a podněcující. Užto samo o sobě je hodno obdivu. "Psychorama" si ovšem především zaslouží mnohem vícepozornosti než za kolik vydá povrchní očichání. Je to nahrávka vyzařující zvláštní charizma abylo by škoda nenasát pořádně z hloubky.