...Jako první zahájila S.P.S. /Snížená pracovní schopnost/, Jejich jako břitva ostrá hudba hned zpočátku vyprovokovala fanoušky k divokému pogu. Sál se teprve zaplňoval a tak mnoho lidí přišlo o angažované, odvážně kritické texty, zpívané basákem. Na začátek docela škoda, ale na druhou stranu rozpumpovali to parádně. Zvukově poškozená byla druhá kapela KRITICKÁ SITUACE. I když spodek byl výborný, kytarista zjevně za spoluhráči zaostával. Ke všemu ještě namačkaní diváci vykopli u pódia ze sítě světelnou aparaturu a to na výkonu kapely nepřidalo. A tak diváci i muzikanti byli zklamáni. Spíkr Vojta Lindaur představil Pražáky, hrající pod názvem V3S už od roku 1977. Teď si ale říkají DO ŘADY! Jsou to muzikanti, kteří po svém úspěchu v Jarocině natočili v Polsku singl. V kuloárech se proslýchá, že se v blízké době uskuteční koncertní šňůra s italskou punkovou kapelou. Její jméno však asi bude překvapením. Ale na Punkedenu příliš nezaujali, díky sterilnímu projevu.
O to větší šok přichystala téměř neznámá kapela z Havlíčkova Brodu NAŠROT. Baskytarista mi v zákulisí kladl na srdce: "Napiš, že nejsme žádní punkové, ale vagabundi a že hrajeme hospodský lidový písně, zkrátka pubcore." Tato trojice zahrála naprosto nezakomplexovanou, agresivní směs punku, stylu 77 a amerického hardcore. Diváci byli hlavně nadšeni obhrouble řvoucím zpěvákem. Z textů opravdu čpěla pivní filosofie, ale určitě ne primitivismus. Jako pátí zahráli MAJKLŮV STRÝČEK (Michael s Uncle) bez Karla Jančáka, zato posíleni o J.Jukla a P.Hoška z Plexis. Jako první se výrazně odlišovali od zatím uniformního stylu předtím vystupujících kapel. Muzikanti totiž disponují se hranými vícehlasy, místy téměř industriálním, místy zase psychedelickým soundem. Jejich strhující výkon podpořila ještě divoká pódiová show. O výrazné individualitě Amrita Sena ani nemluvím. Odlišnou odnož pražského punku hrají TŘI SESTRY z Bráníka. Jejich sedlácká oi oi muzika zabodovala u posluchačů a občasné muzikantské chyby jim rádi odpustili (nebo je ani neregistrovali). Texty vyprávějí o lidských nešvarech, jsou napsány jako by těžkou dělnickou rukou a jejich lidovost podtrhuje hospodský zvuk tahací harmoniky a zpěv monstrózního F.Moravce.
Diváci (a já také) se těšili na jednu z legend PLEXIS. Nemá cenu se šířeji rozepisovat o tomto vystoupení. Bylo stejně perfektní, jako při oslavě 5. výročí jejich vzniku. Nutno jen dodat, že P.Hošek patří dnes již neodmyslitelně k opravdovým organizátorům a propagátorům tohoto životního i hudebního stylu. A teď pár slov o dalším objevu. Strakonický TELEX, podle vlastních slov hrající punkcore přímo oplýval vitalitou a navíc měl jedny z nejkvalitnějších textů. Nejsou nováčky pod názvem Novodur hráli po zábavách už v pionýrských dobách českého punku. Právě na tancovačkách měli dostatek času dokonale dotáhnout své image a zvuk. Navíc zpěvák je dokonalý bavič. Jen trochu zbytečná mi připadala "kult. vložka" s bílou myší ve vlasech kytaristy. Severní Čechy na Punkedenu reprezentoval ŠANOV z Teplic. Kapela sice nehraje dlouho, ale je složena z es teplické punkové scény, dříve hrajících ve známých seskupeních (FPB, Už jsme doma, Hobit...). Zahráli obvyklé skladby, prošpikované silnými výrazy, ale co naplat, v běžném životě se také málokdo řídí dle Gutha-Jarkovského. Měli asi vizuálně nejpunkovější výraz. Poslední českou kapelou byly MODRÝ TANKY. Na těch se mi líbilo obscénní tričko nějak nevýrazného zpěváka. Muzika sama o sobě byla taky dost upachtěná.
Nakonec vystoupily tři bratislavské kapely. MLADÉ ROZLETY svým názvem protestují proti stejnojmennému časopisu, jehož forma (jak mi říkal 16letý kytarista) není adekvátní k světu, v němž žijeme. Skupina moc zkušeností nemá a tréma jim na začátku svazovala ruce. Nakonec se rozehráli a divákům se líbili. Předposlední formace se jmenovala LORD ALEX, z jejichž textů k nám naléhavě promlouvá chlapecká víra v lepší budoucnost. Jsou opět velmi mladí, basák je stejný jako u MR. Celkový zvuk a charakter jednotlivých skladeb připomíná Zónu A. Zpěvák Koňýka vyloženě kopíruje. Na závěr vystoupila ZÓNA A. Co o této kapele napsat? Jako vždy intonačně vedle, ale stále výborná. Nechyběla zdravá víra, dravosti, drzosti, provokace, humoru... Všichni jsme se unaveně, ale spokojeně rozešli chvíli před 23 hodinou.