Recenze v magazínu MF Plus 10/94 NAŠROT: PSYCHORAMA (2003, Black Point)

Malá dramata a zhuštěné opery

Je až s podivem, co všechno skupina Našrot udělala a čím prošla, od nekompromisního hardcoru až po současnou podobu hudby. Tahle deska není příliš radostná, mám dokonce dojem, že po jejich třetím albu (Cornered Animal, 1995) asi nejvíc temná. Vinu na tom mají samozřejmě i texty (tentokrát se v bookletu vedle anglických, tedy těch zpívaných, objevily i překlady), i ladění do arabské tóniny, do světa Blízkého východu, který je v současnosti spíš děsem než inspirací. Že je to blbost a novinářská ideologie, ukazuje soubor Našrot zcela jasně. Temnota, která se nese i za mnohdy velmi zajímavými (a třeba na Led Zeppelin a Robertu Plantovi poučenými) melodiemi, je však citelná, ohrožující. Zdá se, jakoby svět propadající se do sebe, měl na jedné straně blízko všem fúzím, ale na druhé straně by právě tyto fúze znamenaly ohrožení.

Ohrožení - tím slovem se vlastně dá charakterizovat celá tahle deska. Hudebně je neskutečně pestrá, lákavá a překvapující, vedle klasické sestavy se tu objevuje třeba i cello (Jaroslav Nejezchleba) nebo housle (Karel Holas z Čechomoru). Jenže to až do chvíle, kdy si dáte dohromady, o čem vlastně frontman skupiny Petr "Hraboš" Hrabalik zpívá: "Víra je úžasná věc / ale ne biblí vypatlanej mozek" (píseň War Or Peace And Love). Tady je sakra názor, to se dneska nějak zvlášť nevidí, a on ten názor navíc není zas nějak extra patetický a má hlavu a patu. Samozřejmě že to všechno naráží na určitý strop, tvrdá kytara sice přebije leccos, ale někdy se texty příliš vrtají v pseudomystice, takže nechtěně působí jako vzpomínka na soubor Hawkwind, který se ve svém artismu dopracoval až k fanatickým uctívačům, ale zároveň ztratil zcela kontakt s okolním světem. Acidová poetika však na Psychoramě nevystupuje do popředí nějak výrazně, pouze tu a tam by stálo za to říct méně - temnota by pak vystoupila ještě víc.

Tahle šamanská obrana je sice správná, ale často vyčerpává sebe samu. Písničky mají mnohdy dlouhou stopáž (některé přes sedm minut), ale pro vytvoření atmosféry je to ideální. Až se trochu divím, že v tom stavění malých dramat a zhuštěných oper (třeba It´s My Homework) dal ze sebe soubor opravdu to nejlepší: to je totiž věc, která se dnes příliš nenosí, stejně jako mluvit o záležitostech, které se nás bezprostředně týkají, nevytvářet šťastný svět podle Strážné věže.

Právě tím zhuštěním a vytrváním je tato deska, která má podtitul Dark Sides Of The Soul velmi působivá a přístupná i pro posluchače, kteří mají mylně zafixováno, že Našrot je něco neposlouchatelného. A ještě drobné podotknutí: v tradici předchozích desek Našrotu se i tady objevuje předělávka jedné z klasických písní rockového odkazu, tentokrát zeppelinovská Whole Lotta Love. Opět trochu posunutá někam jinam, do vlastního vidění. Vlastně je to opodstatněné, ale možná by tu písnička Kashmir od Led Zeppelin působila důstojněji.

© 2021 Našrot | Administrace | Mapa stránek | RSS
design by c.